Je tomu bezmála dva roky, co jsme došli k rozhodnutí, že pokud má nastat v problematice toulavých
zvířat nějaká hmatatelná změna, bude se muset zodpovědnost přesunout také na úředníky a politiky.
Cesta k zapojování obcí do kastrací koček a edukace obyvatel byla však trnitější, než jsme mysleli a
krom výstavby obřího webu pod iniciativou Obce kastrují to znamenalo detailně se seznámit s legislativní
a právní agendou, abychom se dokázali v problematice orientovat tak zdatně, aby nás úředníci nemohli
odbýt několika prvními větami. To úsilí bylo náročné, ale troufáme si tvrdit, že v rámci útulkářského
prostředí máme vyjednávání s úředníky a lobbing zvládnuté nadstandardním způsobem.
Nicméně i přes veškeré znalosti právní, odborné či aktivistické stále dál narážíme na neochotu obcí se
do problematiky toulavých zvířat zapojovat, a to i za předpokladu toho, že je tato odpovědnost
definována zákonem, který je často obcházen, ohýbán nebo rovnou porušován. A pokud člověk nevyvine
dostatek času a energie ke shromáždění důkazů a absolvování klasických byrokratických koleček jako je
paragraf 106, rozporování úředního postupu či stížnost na krajských úřadech či ministerstvech, nemá
nárok pro zvířata lepší podmínky vydobít.
Pokaždé, když oslovuji obce a jejich zástupce, jednám nanejvýš slušně s prosbou o otevření diskuze nad
zapojením té které obce do kastrací a edukace a to rovnou s nabízeným řešením a ne zrovna malým
servisem. Pokud nebudu počítat vlažné přijetí a osobní nastavení ve smyslu „proč nás otravujete s
kočkami“, tak další časté reakce jsou už zmíněné popírání reality, výmluvy, zlehčování nebo naopak
výsměch, pohrdání a nezřídka i nadávky či zvýšený hlas. A to prosím pěkně od úředníků, které platíme z
našich daní, kteří jsou zde pro nás (nikoli naopak), a kterým povinnost postarat se o toulavé zvíře ukládá
zákon. Pokud vyloženě neurguju každý email, každý pronesený slib mnohonásobným vyvoláváním, nic
se neděje a musím se připomínat donekonečna, protože v opačném případě se doufá, že to prostě
vyšumí. A to se často děje – obcí je zde 6400 a jen hrstka s vámi jedná vstřícně.
S postupujícím časem pochopitelně dochází čas, síly a bohužel i trpělivost. Zoufalých občanů se na nás
obrací čím dál víc s prostou o řešení něčeho, co místní úředníci neřeší a nám se dostávají buď stále
stejné nesmyslné výmluvy namísto efektivních řešení. Někde jsme nedostali odpověď nikdy, někde se
nemůžeme opakovaně dovolat, jinde zase odmítají zveřejnit nález toulavého zvířete nebo poskytnout
pomoc. Rozhodli jsme se ke změně. Stovky a tisíce slušných oslovení mělo za výsledek jen několik
desítek spolupracujících obcí, část byla vyřešena vlastní cestou, jen aby obec nemusela spolupracovat s
někým, kdo si dá tu práci s takovým nabízeným řešením, aby se problematika zvířat někam posunula.
Vždy jsem byl diplomat, dával úředníkům dost času, aby si sami zvolili řešení, které jim dává smysl a
pokrývá jejich očekávání, ale když místo toho dostanu úřednickou byrokracii, která nás akorát obírá o
čas, zatímco venku mrzne stále se rozrůstající kolonie koček, je jasné, že pohár trpělivosti jednou musel
přetéct. Dospěli jsme k rozhodnutí, že každý občany otevřený případ s prosbou zapojení obce do
problematiky toulavých koček budeme průběžně monitorovat a hlavně zveřejňovat – někdo by mohl říct
medializovat a k tomu budeme využívat sociální sítě, média, paragrafy, naše advokáty i ostatní kontakty
lokální samosprávy. A to i u případů z minulosti.
Úředníci často argumentují tím, že nehodlají z obecní kasy řešit kočky lidí, kteří je množí jak na běžícím
páse. Problém ovšem je, že nepodnikají nic proto, aby takový nešvar nějak ovlivnili či eliminovali. A to ani
za předpokladu, že v obci dochází k usmrcování zvířat a tedy naplňování skutkové podstaty trestného
činu. A nebo edukaci svých občanů odmítají, protože se obávají toho, že by lidé požadovali řešení
toulavých zvířat. Obce se bojí být motivační nebo direktivní a raději riskují utrpení či týrání zvířat.
Dlouhodobá praxe odhaluje velkou neochotu úředníků a komunálních politiků řešit problematiku
toulavých zvířat za použití stále se opakujících argumentů:
a) tvrdí, že problém s toulavými kočkami nemají, přestože existují protichůdné důkazy
b) tvrdí, že nemohou toulavé kočky řešit, protože neví, komu patří
c) tvrdí, že nevědí jak problematiku řešit, přestože je jim předkládána metodika s poučením a
koncepčním řešením nebo spolupráce s útulky
d) vydávají závadné vyhlášky, které zakazují zvířata krmit
e) chovají se k občanům nevhodně, manipulují a vyhrožují
f) argumentují absencí financí v rozpočtu, aby toto téma řešit mohli
g) nevědí, co jim ukládají zákony ČR
h) zákony ČR vědomě či nevědomě porušují
Od pondělí začínáme připravovat agendu, která bude odhalovat přístup obcí v celé své nahotě. Za
využití všech dostupných prostředků budeme přinášet společnosti osvětu toho, co obce mají ve vztahu
ke zvířatům dělat, radit jak se proti tomu bránit a otevřít téma natolik, aby vyvolaná debata vedla k
celospolečenské změně.
Ve vztahu ke zvířatům, která se nemohou bránit, není nic mezi. Buď jste na jejich straně nebo ne. A
každý úředník si tu stranu svým přístupem vybírá sám.
Chcete jako občané této problematice pomoci? Seznamte se s naší činností na webech a ozvěte se
nám:
http://www.obcekastruji.cz
https://kasprocats.cz
Můžete také podepsat výzvu úředníkům, aby se do řešení toulavých zvířat zapojili:
https://www.obcekastruji.cz/forms.php?tid=petition
Videa s advokátním výkladem povinností obcí můžete vidět zde:
https://cnn.iprima.cz/povinnosti-obci-k-toulavym-a…
Luboš Kristek, koordinátor projektu
tel.: 776192783
info@kasprocats.cz