Už v předchozím příběhu Královražda na Křivoklátě jste zkomplikoval osobní život panoše Oty… Chystáte se v tom nyní pokračovat?
Panoš Ota si život komplikuje do té míry, jak mu ho komplikují samy dívky. Na takové věci musí být totiž vždycky dva. Nový román Morový testament se odehrává mnohem dříve než zmiňovaný příběh z Křivoklátu, to ale neznamená, že v něm odsoudím panoše Otu k celibátu. Právě naopak, pátrání se týká jisté hezké dívky.
Tentokrát hrají ve vašem vyprávění roli italští učenci. Proč jezdili studovat do Čech?
Středověká vzdělanost byla univerzální, jejím základem byla křesťanská víra. Jenže každý učenec si vytvářel vlastní myšlenkový svět a hlásal svůj výklad poznání a víry. Protože neexistoval knihtisk ani jiné sofistikované komunikační techniky, bylo třeba za těmito učenci jet, strávit v jejich přítomnosti jeden či dva semestry a pak pokračovat na jinou školu za dalším věhlasným profesorem. V době Přemysla II. Otakara působilo v Praze několik učenců a je logické, že se za nimi žáci vydávali i z ciziny. Roli totiž hrálo i to, jaké hmotné zabezpečení ta která škola nabízela.
Prozradíte k 29. příběhu Oldřicha z Chlumu ještě něco více, než se dozvíme z knižní anotace?
Krása literatury je v bezprostřednosti a napětí. Čtenář prožívá příběh a netuší, jakým směrem se budou postavy ubírat a jaké radosti či starosti budou prožívat. A v případě detektivního příběhu je zvláště ošidné předjímat, jakým směrem se bude pátrání ubírat. Autor by totiž neměl ani naznačovat. Ale udělám výjimku a prozradím, že se Oldřich z Chlumu pustí do pátrání, které se ukáže úplně pomýlené, ale nebyl by to on, aby i ve změti přešlapů, nedorozumění a klamných stop nenašel správnou cestu.
Proč Morový testament? V době, kdy se příběh odehrává, přece mor v českých zemích neřádil.
To je pravda, ale řádil jinde, kromě jiného v severní Itálii. Sebedůmyslnější zločinec totiž nemůže předvídat náhodu. A když se do věci ještě vloží Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci, nemá naději svou hanebnost dokončit. A to i v případě, že právo stojí zdánlivě na jeho straně, protože Oldřich z Chlumu umí vždycky najít trik, jak obejít byrokratická nařízení.
Foto: Monika Navrátilová