Morový testament je dalším dobrodružným příběhem Oldřicha z Chlumu spisovatele Vlastimila Vondrušky

Knihy

Dvacátý devátý napínavý případ středověkého detektiva a rytíře Oldřicha z Chlumu vyjde 8. března.

Jeho autor, Vlastimil Vondruška, ho nazval Morový testament a vyslal v něm hlavní hrdiny do Prahy, na Zvíkov, ale i do Itálie.

Ukázka z knihy:

„Žijeme tu v Havelské osadě jen pár dní a to já ještě většinu času trávím v Jílovém. Skoro nikoho tu neznáme,“ vysvětloval znovu Enderlin Štuk a vrhl rychlý pohled na svou ženu Fiorellu, protože hovořil za oba. „Proto jsem najal pomocníka, aby pátral po dívce, na kterou ses včera odpoledne vyptával.“

„Koho že sis najal?“ vyprskl smíchy panoš Ota. Chtěl dodat ještě něco, ale rychle to polkl, když si všiml rozpačitého výrazu svého přítele.

„Udělal jsem chybu? Chci pomoci, protože ti mám do smrti co splácet, milý Oto. A peněz mám, že nevím, co s nimi. Tenhle má navíc skvělou pověst,“ bránil se pokorně Enderlin Štuk.

„Promiň, jsem ti samozřejmě vděčný. Znám ho? Kdo to je?“

„Bartoloměj. Ten notář.“

„Tlustý Bartoloměj?“ ujasňoval si panoš Ota. Říkalo se, že jeho služby jsou drahé, protože toho neuvěřitelně sní a vypije. Navíc je prý líný a práci mimo dům za něj dělají dva mládenci, které musí samozřejmě živit také. Víc o něm nevěděl.

„Přesně ten,“ potvrdila Fiorella a na rtech jí pohrával veselý úsměv. Byla šťastná, to pak člověk často žertoval. Zatvářila se přemýšlivě a pokračovala: „Nesuď podle vzhledu. Někdy může nehezký muž zjistit víc než muž krásný.“

„Mluvíš o mně?“ podivil se s hraným překvapením panoš Ota. Bavil se skvěle, tím spíše, že Kristýnu našel a zajistil, aby byla v bezpečí.

„Já věděla, že skromnost k tvým ctnostem nepatří,“ vyprskla v hlasitý smích. „Tím krásným mužem je přece můj manžel. Chtěla jsem ti jen objasnit, že když nemůže pátrat on, pátrá ten notář.“

„Neber ji vážně,“ pousmál se Enderlin Štuk. „Takhle se chová od svatby. Teď však k naší věci. Bartoloměj tu dívku nejspíše našel.“

„Opravdu? To mě zajímá,“ přikývl panoš Ota. „Jak se jmenuje?“

„Kristýna. Je dcerou kupce Reinharda z domu U Závoje. Její otec zemřel a domu teď vládne jeho druhá žena.“

„No výtečně. A kde je ta Kristýna teď? Chci s ní mluvit.“

„To je právě kámen úrazu. Zmizela. Naposledy ji prý viděli v úterý. Odpoledne se vrátila z města a pak se rozplynula jako pára nad hrncem. U Závoje není, Bartoloměj má dlouhé prsty a v noci dal dům tajně prohledat.“

„Má nějaké vysvětlení?“

„Jedno, ale líbit se ti nebude. Víš, s tou rodinou nebude všechno v pořádku. Když kupec Reinhard zemřel, majetek odkázal jen své druhé ženě. Na dceru nepamatoval. Existuje o tom však jediný doklad, tím je morový testament sepsaný v Mantově. A na jeho základě Kristýna nedostala ani stříbrňák a teď zmizela. Není to zvláštní?“

„Odkud ví Bartoloměj o morovém testamentu?“

„Přece z knih, kam se majetek měšťanů zapisuje.“

„Mám spolužáka Armina, je synem advokáta Dagoberta. Tvrdil, že prohlížel ve skriptoriu u rychtáře Bonifáce knihy, ale žádný morový testament tam nenašel.“

„Armin je hubený, že?“ vstoupila do hovoru Fiorella a na panoše Otu žertovně mrkla.

„Chceš říci, že se tlustý notář vyzná ve své práci lépe než hubený?“ opatrně zkoumal panoš Ota, protože mu došlo, že se někde stala chyba. Jen zatím netušil, kde.

„To asi ne, ale zkušený notář je jistě lepší než student. A já si nedělám iluze o píli těch, co se točí kolem Jindřicha z Isernie,“ ujal se znovu slova pán domu a dodal: „Teď mluvím jako písař Zdeněk. To, za co si nechá tenhle upovídaný učenec platit, ví každý, kdo navštěvoval školu při naší kapitule. Jenže rétorika je dneska moderní a on umí žáky do své školy nalákat, i když stojí mnohem víc peněz než ta církevní.“

„Já tam také začal chodit,“ upozornil trochu rozmrzele panoš Ota.

„Tys jiný případ, nechceš být knězem a s ohledem na svou povahu bys ani být nemohl. Pro tebe je rétorika užitečná, ale k čemu bude synovi řezníka?“ snažil se to rychle zamluvit Enderlin Štuk.

„Dáš si jahody se sladkým tvarohem?“ zeptala se Fiorella, aby svému manželovi pomohla z rozpaků.

„Omluvu beru,“ potvrdil panoš Ota, „ale zatraceně, co mi uniká v případě toho morového testamentu?“

Neuvěřitelných 29 knih s jedním hrdinou a téměř milion prodaných výtisků. To je fenomén Oldřicha z Chlumu! Středověká dobrodružství s ním prožívají i čtenáři knih v němčině, řečtině, polštině a slovenštině. Jubilejní 30. díl vyjde na podzim.

Více na www.mobaknihy.cz

Čtěte dál …