Estée Lauder je nejen světoznámá kosmetická značka, ale skrývá se za ní i poutavý životní příběh jedné nevšední ženy.
Estée se narodila roku 1908 v newyorské čtvrti Queens jako dcera přistěhovalců z Rakouska-Uherska – podle některých zdrojů její otec Max Mentzer pocházel z Prahy. Vyrůstala ve skromných poměrech a první kosmetické přípravky vyráběla v domácí laboratoři svého strýce. S pomocí manžela, který ji na její cestě věrně podporoval a staral se o jejich dva syny, nakonec díky schopnosti jít si za svým a inspirovat druhé dokázala vybudovat mezinárodní impérium krásy a splnit si tak svůj velký sen.
Ukázka z knihy:
Esty otevřela bíle natřené dřevěné okno před psacím stolem a nadechla se vzduchu pozdního léta. Nejraději by si přinesla z kuchyně prázdnou sklenici od marmelády, aby v ní zachytila tu nádhernou směs vůní. Ráno její strýc John posekal trávník kosou. Kde asi je? Provádí zase jeden ze svých malých experimentů v kůlně? Esty se při té představě zvedla nálada. Rozhodně zavřela sešit a odsunula ho stranou.
Stálo na něm Esther Mentzerová. Matrikář maďarské jméno Esty neznal, proto bez okolků zapsal do rodného listu americkou Esther, což nebránilo Estyině rodině, aby jí říkala původním jménem.
Referátu se může věnovat později. Večer na to bude ještě čas a v nejhorším zítra u snídaně napíše do sešitu pár vět. Teď se půjde podívat po strýčku Johnovi.
V dobré náladě vyběhla z pokoje, zabouchla dveře trochu moc hlasitě a natěšeně seběhla po schodech do přízemí. Poslední tři schody zdolala jedním skokem. Je dobře, že ji maminka nevidí, jen by dceři zase vynadala za její zbrklost. Esty vyklouzla zadními dveřmi do zahrady, prošla kolem květinových záhonů, zdržela se nad voňavými kopřivami a pozdně kvetoucími růžemi, aby se nadechla omamné vůně. Pak zamířila ke kůlně. Malý dřevěný domek, natřený světle modrou barvou stál v zadním rohu zahrady. Barva se sem tam loupala a laťky potřebovaly nový nátěr.
Esty zaklepala a počkala na protáhlé „Pojď dál!“, potom otevřela dveře. Rezavé panty zaskřípaly. Esty chvíli trvalo, než si zvykla na pološero kůlny. Uvítaly ji úplně nové čichové vjemy. Zavřela oči, aby vnímala každou nuanci. Mandlový olej smíchaný s pačuli a včelím voskem. Bambucké máslo s avokádovým olejem. Stěny nízké místnosti byly až ke stropu obloženy policemi plnými sklenic, hrnců a dóz. Uvnitř byly sušené rostliny, různé tekutiny a prášky a každá nádoba měla nalepenou jmenovku. Esty ráda pátrala mezi řadami a luštila všechna exoticky znějící jména, která byla jako skutečné jazykolamy.
Strýc John stál uprostřed místnosti u dřevěného stolu, na němž ležel destilační aparát.
„To je milé překvapení, Esty,“ řekl svým drsným německo-českým přízvukem, který zkreslil každé slovo, takže člověk musel pozorně naslouchat, aby poznal, že mluví anglicky. Esty se moc nelíbilo, když jí někdo připomínal její rodinný původ, ale svého strýce zbožňovala a odpouštěla mu každou chybu včetně jeho zvláštní výslovnosti.
„Už máš hotové všechny domácí úkoly?“ Strýc John se k ní otočil. V pravé ruce mával skleněnou baňkou, v níž se sem a tam houpala viskózní hmota. Skládala se ze dvou vrstev, které se lišily barvou. Jako vždy když pracoval ve své „laboratoři“, měl na sobě bílý plášť.
Ve své staré vlasti, když se ještě jmenoval Johann Schotz, byl spolumajitelem malé lékárny v Čechách, z jejíchž skromných příjmů on ani jeho obchodní partner nevyžili. Když zazněly válečné bubny a celá Evropa vzplanula, Johann se rozhodl. Následoval svou sestru do Ameriky dřív, než ho rakouský císař mohl povolat na frontu, kde by spolu s tisíci dalších mužů zemřel nesmyslnou smrtí. Od té doby žije pod jednou střechou s Esty, její sestrou Renee a jejími rodiči. Jejích šest starších sourozenců, dětí z prvního manželství její matky, již opustilo domov.
Strýček John čekal na Estyinu odpověď. Se zájmem si ji prohlížel přes obroučku svých malých kovových brýlí.
„Potřebuji si odpočinout od psaní,“ vysvětlila Esty, aniž by zmínila, že stránka v sešitě je ještě stále prázdná. Přistoupila blíž a žasla nad hrnci a sklenicemi na dřevěném stole.
„Jsem poctěn, že ses rozhodla trávit čas se mnou.“ Strýc John se šibalsky usmál. „Je libo malé poučení od starého lékárníka…?“
Laura Baldiniová, vlastním jménem Beate Maly (* 1970), pracovala jako učitelka a potom se rozhodla pro spisovatelskou dráhu. V roce 2007 získala grant na první knihu a od té doby vydala řadu historických a detektivních románů – v Ikaru vyšla např. Maria Montessoriová – Učitelka nové doby (2021). S manželem a třemi dětmi žije ve Vídni.
Laura Baldiniová: Estée Lauder – Sen o kráse, přeložila Marta El Bournová, Vydal Ikar, 360 stran, doporučená cena 399 Kč