Vinařství v Čechách nejsou úplně nejznámější a nejoblíbenější u milovníků vína. Ale rozhodně se vyplatí některá z nich navštívit a zdejší produkci ochutnat. Obzvlášť pokud je to spojeno s výletem do přírody nebo za památkami. A pokud se vydáte třeba na hrad Hazmburk, zastavte se na ochutnání produkce vinařství Johann W v Třebívlicích. Vše můžete spojit i s některou z kulturních akcí, které zde pravidelně probíhají a to v průběhu celého roku. Zůstat můžete samozřejmě i několik dnů v penzionu nedaleko vlastního vinařství.
Při mojí návštěvě jsem ochutnal některá vína zdejší produkce a samozřejmě také porovnal s některými, které jsem měl možnost okusit v poslední době. Vinařství https://johannw.cz se zaměřuje primárně na původní odrůdy zdejší litoměřické oblasti a zpracovává hrozny z vlastních vinohradů o rozloze 35 ha.
Nejsem cvičený someliér, takže moje postřehy k jednotlivým vínům jsou samozřejmě jako vždy jen postřehy laika, který má rád víno a jeho chuť. Pro porovnání volím nejlépe vína z blízkého regionu:
Müller Thurgau – klasické víno. Při ochutnávání tohoto vína jsem se trochu zasekl. Víno je velmi dobře pitelné s příjemným dozvukem, takže jsem neměl to srdce vylít víno před dalším ochutnáváním a raději jsem chvíli počkal. Pokud máte rádi klasickou lehkou chuť s náznakem letního ovoce, budete možná zklamáni – v tomto případě je chuť a především vůně víc do citrusů, ovšem s lehkou zemitostí, která svědčí o kamenitém podloží vinic. Při srovnání mi vytane na mysli vynikající Müller Thurgau od vinaře Mikulica z Velkých Pavlovic. „Milerka“ od něj je naprosto vynikající, lehounká a příjemná s nízkou cukernatostí a o to větším rejstříkem chuti. Müller Thurgau od Johann W k tomuto pro mě etalonu má docela blízko.
Frizzante – Frizzo Muscat – povedené frizante. I když osobně bublinkám neholduji a mám mnohem raději tichá vína, u tohoto frizzante bych asi udělal výjimku. I díky odrůdě, ze které je připravováno, je příjemně aromatické s osobitou chutí klasického muškátu. Pokud bych měl srovnat s některým frizzante z poslední doby, tak to bude Frizzante Irsai Oliver z moravského vinařství Vajbar Bronislav (Zaječí). Sám teď nevím, kterému z nich bych dal přednost. Pokud máte rádi tento typ vína, pak neváhejte.
Pinot Gris. Po česku Rulandské šedé nezařazené v kategorii. Běžné stolní víno, které neurazí, ale taky neuchvátí. Určitě se najdou ti, kterým bude toto víno chutnat a dají mu přednost třeba před výše uvedeným Müller Thurgau. Já to ovšem nejsem a toto víno ochutnám, nevyleju, ale nenakoupím domů.
Riesling. Především vůně a dozvuk měl u tohoto vína lehký náznak petroleje, svědčící o klasické odrůdě ryzlinku rýnského. Víno v kategorii pozdní sběr mělo výraznou chuť opět se zemitou minerální příchutí. Jasně nažloutlé až téměř do oranžova víno mělo také krásnou vůni, ve které se lehce odrážely lipové květy. Pokud srovnám tento riesling s klasickým ryzlinkem z německé Mosely v obdobné kategorii (spatlese), pak za mě budu mít v tomto Rieslingu Johann W vítěze. Toto je víno, které se hodí jako závěrečná sklenka na konci dne a za mne vítěz (mnou ochutnané) produkce vinařství Johann W.
St. Laurent – Svatovavřinecké. Na závěr ještě jedno červené víno. Moc jsem červenému nevěřil, obecně nemám příliš důvěru v červené víno z Čech, ale byl jsem velmi příjemně překvapen. Rubínová barva, příjemná ovocitá vůně a chuť s tóny lesního ovoce s příjemnou tříslovinou v dochuti mi docela vyhovovala. Nemá a ani nemůže mít plnost španělských vín a jejich sytě karmínovou barvu, ale neurazí a určitě se bez problémů snoubí s pečenou kachnou nebo červeným masem (nejen s nimi). Rozhodně ochutnejte a můžete přitom posedět i v krásném prostředí vnitřního nádvoří a zkombinovat víno i s jídlem z místní restaurace.
Autor: Vladimír Müller