„Proč se pořád mluví o důchodech? Mnohem víc nás zajímá aktivní život,“ říkají seniorky z komunitního centra ŽIVOT90

Výstava jedenácti portrétů seniorů a seniorek představuje inspirativní osobnosti z neziskové organizace ŽIVOT90. Odchod do penze pro ně znamená novou životní kapitolu. Učí cizí jazyky, trénují paměť nebo objevují základy výtvarných technik. „Vždycky jsem se chtěla pořádně naučit italštinu. Začínala jsem italskou konverzací, a teď umím tak dobře, že vedu kurzy. Za ty roky, co chodím do ŽIVOT90 už tu mám spoustu nových kamarádek,“ říká paní Sylva, jejíž portrét je na výstavě v Obchodním centru Černý most, která bude otevřena do konce února.

Společný zájem

Kolekci 11 fotografických portrétů vytvořili zaměstnanci firmy JTI, kteří dlouhodobě spolupracují s neziskovou organizací ŽIVOT90 v Praze. Do komunitního centra ŽIVOT90 dojíždí každý týden zhruba pět set seniorů a seniorek nejen z celé metropole, ale i ze Středočeského kraje. V rámci dobrovolnického dne JTI zaměstnanci absolvovali fotografický workshop s profesionálním fotografem Františkem Ortmannem. „Fotila jsem paní Zdeňku, která byla zpočátku trochu stydlivá, ale postupně se uvolnila a sama navrhovala místa, kde bych jí mohla vyfotit. Povídaly jsme si o jejím životě, který strávila jako zdravotní sestra a také o józe, kterou obě rády cvičíme,“ vzpomíná Eva Prokešová z JTI. Podle ředitele ŽIVOT90 Jaroslava Reichl Lormana je hlavním cílem této organizace ukázat široké veřejnosti aktivní život starší generace. „Nechceme, aby byli starší lidé odsouváni na okraj. Že je vám více let nebo jste v důchodu, přeci neznamená, že přestáváte věcem rozumět a nejste zajímavý člověk. Možná právě naopak,“ říká Reichl Lorman.

Předávání zkušeností

Na výstavě je portrét Sylvy, která se celý život zajímala o italštinu. Před lety začala chodit do ŽIVOT90 na italskou konverzaci. Postupně se zdokonalila natolik, že dnes sama vede kurzy. Pracuje také jako dobrovolnice v dalších neziskových organizacích. „Strašně mě mrzí, že je v Česku takový negativní pohled na starší generaci. Neustále se píše o důchodech, a o tom, že se přidá starším lidem. Myslím, že je to naprosto zbytečné rozdělování společnosti. Však je mezi námi spousta aktivních seniorů a seniorek, kteří neřeší v první řadě důchody, ale jsou všemožně užiteční. Předávají zkušenosti svým vrstevníkům nebo i mladší generaci,“ říká Sylva.

Nová přátelství

Podobnou zkušenost má i Jana, která řadu let pracovala pro Českou zemědělskou univerzitu. Po odchodu do penze chtěla zůstat aktivní, a našla nové uplatnění právě v ŽIVOT90, kde pracuje na recepci. „Potřebuju být stále platná, určitě bych nemohla jen tak sedět doma a nic nedělat. Znám spoustu aktivních starších lidí, kteří nesedí doma, a stále se něčemu věnují. Tady v ŽIVOT90 je tolik možností, co se můžete naučit, ale nejde jen o kurzy nebo přednášky. Mnozí senioři jsou rádi, že si v našem komunitním centru vyzkouší něco nového, ale také tu mohou navázat nová přátelství, “ říká Jana.

Další výzva

Na jednom z portrétů je profesionální výtvarnice Zdena, která vede výtvarné kurzy v ŽIVOT90 pro seniory. „Dřív jsem učila děti základy výtvarných technik, ale teď když učím své vrstevníky v seniorském věku, tak to je něco úplně jiného. Mnohdy totiž říkají, že si celý život mysleli, že neumí nic namalovat nebo nakreslit. Obávají se, jak dopadnou jejich první výtvarné pokusy v našem kurzu. Vždycky je povzbuzuji, aby se ničeho nebáli. Říkám jim: „Naučte se dívat kolem sebe. Když se vám něco nepovede, tak se nic neděje. Naopak vás to posune dál!“ říká Zdena.

Medailonky k fotoportrétům

Ivana

Ivana se řadu let věnuje výuce angličtiny. V ŽIVOT90 vede kurzy anglické konverzace. „Na našem kurzu je vždy moc fajn atmosféra. Promítám studentům filmy, pouštíme si písničky nebo si vyprávíme zážitky z cest po celém světě. Kromě učení v ŽIVOTě90 mám spoustu dalších aktivit – jezdím na kole, plavu nebo hraju na piano. Moc mě mrzí, že se v Česku příliš nemluví o aktivních seniorech, a že jich není málo! Stále se píše o starých lidech, kteří prý řeší jen důchody. Jak kdybychom byli pořád někomu na obtíž. To je podle mě hrozná škoda, že je naše společnost takhle rozdělená!“ říká Ivana.

Jiřina

Jiřinu vždy bavily cizí jazyky. Angličtinu se učila od deseti lety. Nyní chodí na kurzy cvičení v ŽIVOT90. „Když člověk zůstane sám, tak je v tom pozdějším věku docela obtížné najít nové kamarády. A to se mi právě moc líbí, že v komunitním centru ŽIVOT90 je spousta zajímavých lidí, kteří chtějí vyzkoušet něco nového nebo někam společně vyrazit – třeba na kávu nebo na procházku. Já jsem se nikdy nebála, že budu stará. Vždycky jsem byla v kolektivu mladších lidí, a nikdo netipnul, kolik mi je!“ říká Jiřina.

Zdena

Zdena vede v ŽIVOT90 výtvarné kurzy pro seniory. „Dřív jsem učila děti základy výtvarných technik, ale teď když učím své vrstevníky v seniorském věku, tak to je něco úplně jiného. Mnohdy totiž říkají, že si celý život mysleli, že neumí nic namalovat nebo nakreslit. Obávají se, jak dopadnou jejich první výtvarné pokusy v našem kurzu. Vždycky je povzbuzuji, aby se ničeho nebáli. Říkám jim: „Naučte se dívat kolem sebe! Když se vám něco nepovede, tak se nic neděje. Naopak vás to posune dál!“ říká Zdena.

Sylva

Sylva se odmalička zajímala o italštinu. Před lety začala chodit do ŽIVOT90 na italskou konverzaci. Postupně se zdokonalila natolik, že dnes sama vede kurzy. Pracuje také jako dobrovolnice v dalších neziskových organizacích. „Učím nejen italskou konverzaci, ale nechala jsem se vyhecovat i do dalšího kurzu. Moje bývalé kolegyně z práce jezdily na dovolenou do Itálie. Bavily jsme se o tom, že by se jim hodily aspoň základy italštiny. Tak mi řekly: „Když ten kurz povedeš ty, tak se přihlásíme!“ říká Sylva.

Zdeňka

Ač bydlí Zdeňka za Prahou dojíždí pravidelně do ŽIVOT90. Chodí na trénink paměti a relaxační jógu. „Pracovala jsem jako sanitárka v Jedličkově ústavu. Potom jsem byla v invalidním důchodu. Když člověk onemocní, najednou přijde o kamarády. Mají třeba jiné zájmy nebo nemají čas. Tady v ŽIVOT90 je spousta možností, jak se můžete s někým skamarádit. Docela by mě lákalo zjistit něco víc o mladých lidech, protože ten jejich svět už tolik neznám. Můžeme se naučit jeden od druhého. Oni by nám ukázali, jak pracují s moderní technologií a my jim zase předáme naše zkušenosti,“ říká Zdeňka.

Alena

Alena pracovala ve školství, po odchodu do důchodu ji zaujala nabídka kurzů břišních tanců v ŽIVOTě90. „O tancování jsem se dozvěděla úplnou náhodou, a moc mě to chytlo! Sešla se tam opravdu dobrá parta. Nikdo si nestěžoval, co ho kde bolí, jak to někdy slýchám od mých vrstevníků. Hodně jsme se na tom kurzu skamarádily. A už se moc těším, až zase půjdu za holkama! Je nám okolo osmdesátky, ale říkáme si, že jsme pořád ještě holky!“ říká Alena.

Jana

Jana mnoho let pracovala na České zemědělské univerzitě. Po odchodu do penze chtěla zůstat aktivní, a našla nové uplatnění právě v ŽIVOT90, kde pracuje na recepci. „Potřebuju být stále platná, určitě bych nemohla jen tak sedět doma a nic nedělat. Znám spoustu aktivních starších lidí, kteří to mají podobně. Tady v ŽIVOT90 je tolik možností, co se můžete naučit, ale nejde jen o kurzy nebo přednášky. Mnozí senioři jsou rádi, že si v našem komunitním centru vyzkouší něco nového, ale také tu mohou navázat nová přátelství, “ říká Jana.

Daniela

Daniela je profesionální učitelka francouzštiny, která vede kurzy francouzské konverzace. „Mnoho let jsem učila na školách, ale motivace mladých lidí nebyla moc velká. Zato tady v ŽIVOT90 mám opravdu velmi motivované studentky. Většinou se chtějí zlepšit ve francouzštině, protože mají příbuzné ve Francii. Debatujeme o nejrůznějších tématech. Bavíme se o historii, kultuře nebo o cestování. A po kurzu? Jdeme se odměnit do kavárny, která je v přízemí ŽIVOT90!“ říká Daniela.

Jana

Jana chodí pravidelně na kurzy německé konverzace. „Moc mě baví, když si povídáme, jak se čeština prolíná s němčinou. V češtině je přeci tolik slov, u kterých ani netušíme, že jsou původně z němčiny! Občas ale tápu i v češtině, když poslouchám mladé lidi. Leckdy používají nejrůznější nová slova, kterým ani nerozumím. V ŽIVOT90 je moc pěkné atrium, kde se dá v létě zorganizovat společné setkání. Třeba bychom mohli pozvat mladé lidi, abychom se navzájem víc poznali. Hlavní je najít společný zájem, a pak už neřešíte, jestli je vám osmnáct nebo osmdesát,“ říká Jana.

Jan Lorman

Zakladatel neziskové organizace ŽIVOT90. Jeho vizi ovlivnilo před třiceti lety zásadní setkání. V Paříži na kongresu dobrovolníků, kde působil jako delegát, potkal francouzského duchovního a zakladatele charitativních organizací Abbé Pierra. Přístup Abbeho Pierra se stal i základním principem, podle kterého v ŽIVOT90 fungujeme. I když máte jako senior – oprávněně i neoprávněně pocit, že už vás dneska nikdo nepotřebuje a nevíte co se životem, nesmíte se nikdy přestat sám o sebe starat! Zodpovědnost za vlastní osud nikdy nekončí. Když ale nevíte, proč tady jste, nemáte důvod se potkávat s ostatními, něco dělat, nebo se třeba uzdravit. V takové chvíli potřebuje senior podporu a naději zvenčí. Současná podoba organizace se rodila postupně a za každým mezníkem se skrývají slzy, pot i radost. Jako u všechno, co stojí na pevných základech a vznikalo s ideálem: projekt není na chvíli, ale na desetiletí. Okamžiků radosti i přechodné skleslosti byla a je spousta.

Čtěte dál …

Potěšte krásným dárkem k MDŽ

Kdo dělá domov domovem? Žena. Poděkujte jí za lásku a péči vonnou svíčkou Heart & Home od Albi. Je vyrobena z přírodního sójového vosku v krásném designu z matného skla. Vyberte jednu z nových vůní, které svými pastelovými barvami zároveň lahodí oku. Střední...

pokračovat ve čtení

Česká firma vyvinula unikátní technologii, která může vyřešit evropský problém s plasty. Recyklační jednotky začne letos stavět v Česku a Rakousku

Česká společnost Green Future jako první na světě představila funkční komerční jednotku na termochemickou recyklaci plastů. Tato technologie zvládne zpracovat veškerý obsah „žluté popelnice“ a může být světovým řešením recyklace plastů, které dnes z velké části...

pokračovat ve čtení