Personalisté si postupně zvykají, že častější změny zaměstnání jsou dnes zcela běžným jevem. Pro časté změny zaměstnání se vžil termín job hopping, který je typický, nikoli však výhradně, pro lidi v začátcích pracovní kariéry.
V životopisech se teď noví zaměstnavatelé častěji objevují po roce či dvou, někdy dokonce i častěji. Nemusí to ovšem znamenat, že dotyčný je fluktuant. „Na počátku kariéry je celkem běžné, že si člověk vyzkouší různé obory a zaměstnavatele, aby našel práci, kde se bude cítit spokojeně. Mladí lidé jsou v tomto směru v posledních letech odvážnější a velké množství dostupných pracovních míst je naplňuje celkem oprávněnou jistotou, že bez práce nezůstanou,“ komentuje Kristýna Králová z personálně poradenské společnosti HAYS.
Z online průzkumu, který společnost Hays provedla, vyplývá, že po méně než roce změnilo práci 8 % respondentů, dalších 17 % lidí odchází od svého zaměstnavatele do dvou let. „Vyšší fluktuaci obecně pozorujeme na juniorních obchodních rolích, na vstupních administrativních pozicích nebo například v zákaznickém servisu. Jsou ovšem ale také obory, které jsou typické poměrně vysokou loajalitou zaměstnanců – patří sem například sektor financí a účetnictví, řada technických profesí nebo pozice v top managementu. Loajalita ale samozřejmě nesouvisí jen s oborem, velmi záleží na tom, jak se firma o své zaměstnance stará a zda jim umožní profesní růst.“, uvádí Kristýna Králová z Hays.
Nikdo nechce celý život začínat od začátku. Jak často tedy měnit práci?
Lidé mají různou motivaci ke změně. Mladí uchazeči po škole jsou flexibilnější a více otevření změně než lidé ve středním a vyšším věku, kteří mohou být vázáni hypotékou či rodinnými povinnostmi. S přibývajícími zkušenostmi a věkem se obvykle zaměstnanci stávají loajálnějšími.
„V prvních pěti letech kariéry aktuálně pozorujeme u uchazečů až tři zaměstnavatele, následně již změny nebývají tak časté – dle průzkumu Hays, 21% respondentů zůstává u zaměstnavatele obvykle 2-4 roky a nejvyšší procento lidí (35%) mění práci po 5 a více letech,” vysvětluje Kristýna Králová z Hays.
Více pracovních zkušeností nutně neznamená, že jste job hopper
Důvodů ke změně zaměstnání je nespočet, a proto je dobré důvody odchodu u jednotlivých pozic uvést už v životopise. „Pracovali jste na časově omezenou stáž nebo brigádu, vypomáhali jste v sezóně, ukončili jste podnikání, přestěhovali jste se, nebo jste prostě jen neměli prostor posunout se v kariéře dál? Toto vše jsou legitimní důvody, které by měl personalista znát, když váš životopis poprvé uvidí. Některé úvazky a pracovní pozice se mohou časově i překrývat, to je typické pro projektovou práci. V posledních letech přibylo také časově omezených pracovních příležitostí i lidí, kteří přecházeli z IČO do pracovního poměru či naopak,“ vysvětluje Kristýna Králová z Hays.
Kdy jsou časté změny na škodu?
Pokud má kandidát o pracovní místo letitou praxi, nicméně také neobvykle široký výčet zaměstnavatelů, nemusí dostat příležitost o místo se ucházet – firma, která obvykle hledá člověka s potenciálem zůstat ve společnosti dlouho jej vyhodnotí jako rizikového.
Pokud odcházíte z každého zaměstnání, protože vás práce nenaplňovala nebo kvůli osobním neshodám s manažery nebo kolegy, náborový manažer pochopitelně zpozorní a bude se zajímat o podrobnější vysvětlení, aby dokázal vyhodnotit, nakolik jejich firemní kultura souzní s vašimi hodnotami a osobními preferencemi. Každopádně je třeba počítat s tím, že o důvody změn se na pohovoru budou personalisté zajímat a čím více jich bude bez zjevných důvodů, tím detailněji se mohou ptát. Koneckonců, obě strany by měly mít stejný cíl – tedy oboustranně výhodnou spolupráci založenou na důvěře a další perspektivě.