Víte, co mají společného harleyáři, obchodní zástupkyně kosmetické firmy z jižních Čech a Giro d´Italia?
Jak se vůbec sejde takovýto nesourodý spolek? Taky by mě to ani nenapadlo. Ale projděte si to se mnou:
Jela jsem do Itálie a jeden kamarád mě informoval, že pojedu nedaleko míst, kde se letos jelo Giro. Já moc na kole nešlapu a ani jsem ten závod nesledovala, ale on je zapálený cyklista. Hned mi při té příležitosti vysvětlil, že naše boxerky jsou na cyklistiku perfektní a velice podrobně mi vylíčil jejich výhody. Začal tím, že nemají na zadku středový šev, a skončil zevrubným popisem toho, jak mu na těle v různých partiích dobře sedí. Úplně přesně nemohu citovat, ale podělím se s vámi o to, že našim boxerkám říká „Hani trenky“ (jmenuju se Hana).
Hani trenky si chválí i Romanin (Romča je moje společnice ve firmě) kamarád harleyář. Že se konečně i v létě cítí dobře, když má na sobě ten harleyářský obleček, ve kterém prý je celkem teplo. A že ať mu jich pošle deset kusů, aby měl na dovolenou. Tak to by mě opravdu nenapadlo.
No a poslední je paní Jaruška z Budějic. Celý den jezdí po svých zákaznících a v létě si prý bez našich kalhotek, kterým důvěrně říkáme Babáčky, svoji práci už nedovede představit. Pravdou je, že se mi Romana směje, že jsem si ty Babáky vymyslela pro sebe. Kousek pravdy na tom je. Chtěla jsem totiž kalhotky v tělové barvě, z prodyšné bavlny a vysoké do pasu. A taky přes celý zadek. Nesnáším totiž, když se mi na zadku a na bůčcích dělají faldy. A nikde jsem podobný kousek nesehnala. Tak jsme je přidaly do našeho sortimentu. Já už taky jiné nenosím. Tak mě napadá věta z filmu Světáci: „Co si člověk neudělá sám, stojí…ehm, nestojí za nic.“