Křehkost intimních vztahů v působivé videoinstalaci, v Kunsthalle Praha vystavuje Ester Geislerová

Křehkost intimních vztahů v působivé videoinstalaci, v Kunsthalle Praha vystavuje Ester Geislerová

Od 28. června do 13. září 2024 bude v Kunsthalle k vidění výstava Co jsme měli říct a neřekli. Ester Geislerová v ní jako vizuální umělkyně rozvíjí svůj dlouholetý zájem o romantické a intimní vztahy. V deseti krátkých filmech zkoumá možnosti a limity mezilidské komunikace. Představí se v nich i známé tváře jako Tomáš Jeřábek, Elizaveta Maximová nebo Luděk Sobota. Hravá kombinace terapie, humoru, herecké obratnosti a překvapení nabídne zážitek pro všechny, kdo hledají hloubku ve vlastních vztazích a zajímají je současné umělecké formy. Umělkyně se navíc vrací se na místo, kde před dvanácti lety prezentovala svou diplomovou práci pro Akademii výtvarných umění.

„Zajímá mě moment, kdy a jak si přestanou dva lidé rozumět. Co se stane s našimi sociálními dovednostmi, když je komunikace moc bolestivá? Proč slova toho druhého zní jako z jiné planety i přesto, že mluvíme stejným jazykem?“ uvádí výstavu Ester Geislerová, jejíž umělecké působení se dělí mezi herectví a výtvarné umění. V posledních letech se nadto věnuje jazyku sociálních sítí a ve dvojici s psychoterapeutem Janem Vojtkem úspěšně pořádá veřejné přednášky Terapie sdílením LIVE. K tomu, jak její mnohovrstevnatá výstava čerpá z několika světů říká: „Z každého jsem si vzala něco a vytvořila si takový svůj vlastní hybrid. Moje nejoblíbenější vyjadřovací forma jsou videoinstalace, ve kterých pracuji s herectvím jako s nástrojem. Ve filmovém prostředí se pohybuji od pěti let, je pro mě přirozené využívat svých zkušenosti.“

Pro svou nejnovější a dosud nejrozsáhlejší videoinstalaci oslovila blízké s performativním úkolem – přečíst dopis na kameru. Účinkující většinou netušili, že monology vztahující se k romantickému soužití pro ně napsali jejich partneři či partnerky. Jejich polovičky totiž dostaly zadání sepsat své neartikulované pocity. Něco, přes co se jim dlouhodobě nedaří přenést. Ke katarzi pak v některých z deseti filmů dochází, když se interpret či interpretka dozví, kdo jejich monolog napsal. „Co jsme si měli říct a neřekli… Nebo nemohli, či nechtěli, nebyli jsme připravení, měli jsme strach,“ komentuje terapeut Jan Vojtko.

Herečky a herci se navíc spolupodíleli na svých kostýmech, maskách, scénách i rekvizitách. Většina z nich měla možnost si vybrat takovou postavu, jakou si vždy chtěli zahrát a o jaké snili. Tvorba videí probíhala v úzké režijní spolupráci s umělkyní a samotný tvůrčí proces se tak stal významnou součástí projektu. Mezi účinkujícími najdeme Tomáše (Tominu) Jeřábka, Miu Rosu Kadlecovou, Martin Hronského Krupu, Elizavetu Maximovou, Matyáše Řezníčka, Luďka Sobotu, Jana Vojtka nebo Viktora Zavadila.

Ve videích diváci a divačky potkají i jiné než lidské postavy. „Rytíř, mořská panna nebo koníci symbolizují emoce, tužby i potřebu blízkosti. Diváci a divačky se stávají svědky působivé zpovědi a mohou zažít prolomení ticha v rituálu slov a intimních monologů, které zmírňují vnitřní bolest. Konečně totiž zaznívá to, o čem se nemluví,“ podotýká kurátorka výstavy Denisa Václavová.

Pro Ester Geislerovou je výstava i symbolickým návratem na místo, které jejím uměním už jednou ožilo. Svou diplomovou práci, se kterou zakončila v roce 2012 studium v ateliéru Nových médií II na AVU, vystavovala na zaprášené půdě tehdy opuštěné Zengerovy transformační stanice. Budova od té doby prošla rozsáhlou proměnou na současný prostor pro umění a kulturu. Nynější Kunsthalle Praha za ní získala i hlavní cenu Grand Prix Architektů – Národní cenu za architekturu pro rok 2022. Umělkyně svá videa vystaví po celé Galerii 3 v horním patře.

Co jsme měli říct a neřekli přispívá i k osvětě ohledně terapie a duševního zdraví. Výstava zdůrazňuje, že mluvit o svých pocitech je normální a zdravé. Audiovizuální instalace nabízí příležitost spojit se s těmi částmi našich osobností, které často zůstávají opomíjené, nevyjádřené a mlčící. Herci a herečky nás v jednotlivých videích osvobozují slova. „Mám pocit, že jít na terapii nebo vyhledat psychologickou pomoc je stále trochu stigma. Spoustu lidí má pocit, že to je nějaká ostuda nebo trend, akorát já věřím, že tenhle ten trend je jeden z nejlepších, co můžeme mít. Abychom se zahojili jako společnost, měli bychom začít u sebe,“ dodává Ester Geislerová.

Čtěte dál …

Výstava „Bytosti“ v PORT 1560

Spolek výtvarných umělců grafiků HOLLAR připravil až do konce srpna 2024 pro návštěvníky galerie PORT 1560 výstavu s tajemným názvem „Bytosti“. Kdo to ovšem jsou bytosti, vždyť pod tímto názvem si každý představuje něco jiného. Někdo bezpochyby pohádkové...

pokračovat ve čtení