Příběh mentorky Veroniky Navarro

Příběhy

Společně s manželem jsme začínali náš první projekt ve chvíli, kdy jsem po odchodu z předchozího projektu byla už nějakou dobu doma bez příjmů a manžel věděl, že jeho práce v korporátu už ho nenaplňuje. Měli jsme hypotéku na dům a taky myšlenku na projekt a tak jsme do toho šli, a abychom ho mohli opravdu rozjet, vzali jsme si ještě půl milionový úvěr do začátku a manžel odešel z práce. Zůstali jsme tedy na začátku rozjezdu projektu s hypotékou, úvěrem a oba bez práce. Věděli jsme, že pokud se nám projekt nepovede rozjet, nejhorší, co se může stát je, že půjdeme oba někam do práce, přestěhujeme se do zpět do bytu a dluh holt budeme splácet delší dobu.

Byl to risk? Ano a ne každému to takto může vyhovovat a ne vždy je to nutné to udělat tímto způsobem, vůbec to není návod, ale je to znázornění toho, že diskomfortním rozhodnutím a postavení se za to, co chci, se opravdu nevyhneme. Pokud bychom měli vyčkávat na ideální podmínky, taky se nemusíme do konce života dočkat. A to vnímám jako rozdíl mezi lidmi, kteří opravdu dělají, co je baví a naplňuje a jsou v tom dobří a úspěšní – že se pro to rozhodnou a jdou si za tím. My se s manželem do práce už nevrátili a projekt se nám díky plné pozornosti a pevnému rozhodnutí povedlo rozjet tak, že jsme si vydělávali mnoho násobně víc, než oběma našimi pracemi předtím a ještě u toho měli kopec volného času.

Více na www.verunity.cz.

Čtěte dál …