Zatímco červený díl Sexkomiksu představil sexualitu západních kultur a vývoj evropských mravů, nový modrý svazek seznamuje čtenáře a čtenářky s milostnými a sexuálními tradicemi jiných kultur se zvláštním důrazem na jejich jedinečnost a osobitost. Postupně představuje zvyklosti Afriky, Blízkého východu, Indie, Číny a Japonska. Titul Sexkomiks: Intimní historie Afriky a Orientu vychází v překladu Michaly Markové u nakladatelství Paseka.
Modrý Sexkomiks nabízí svého druhu první takovýto přehled, autorská dvojice čerpala z mnoha historických a vědeckých zdrojů. „Většina starých textů, průkopnických pilířů rafinované erotiky, byla dlouho utajená a dostupná pouze učencům a intelektuálům, samozřejmě mužům. Ženy ani nižší vrstvy k nim přístup neměly,“ říká autor scénáře Philippe Brenot (1948), který vyučuje sexuologii na pařížské Descartově univerzitě. Rovnoprávnost žen a mužů je velkým tématem obou svazků Sexkomiksu. Důležitá byla také pro kreslířku Laetitiu Corynovou, která chtěla témata zachytit otevřeně a bez studu, ale zároveň i bez laciné pornografie.
Literární památky, o které se Sexkomiks opírá, prožily svou renesanci teprve nedávno, v době uvolňování západní morálky. „To je případ Tisíce a jedné noci. Nejstarší erotické povídky v tomto svazku pocházejí z desátého století, ale byly k dispozici jen vzdělaným mužům a široké arabské publikum se s nimi seznámilo teprve v polovině devatenáctého století, a ještě dnes je islámští fundamentalisté cenzurují,“ říká Brenot. „Totéž platí o Prstenu holubice od Íbn Hazma, který vznikl v jedenáctém století, ale pro svět byl objeven až ve století devatenáctém, kdy ho vědci nalezli v univerzitní knihovně v nizozemském Leidenu,“ dodává. Podobný osud podle něj měla slavná Kámasútra, kterou Vátsjájana sepsal ve čtvrtém století čistě pro potřebu bráhmanů a vzdělané veřejnosti, úzkému kruhu zasvěcenců ji představil v devatenáctém století Angličan Richard Francis Burton a do širokého povědomí se dostala o století později díky západní sexuální revoluci.
Už na sklonku puritánského devatenáctého století umělci a spisovatelé opěvovali svobodný erotismus Východu a „exotických“ končin. Podle Brenota je i dnes v našich představách přítomen idealizovaný obraz gejši, tahitských vahiné nebo orientálních tanečnic. „Bohužel velice rychle obecně převládla mužská dominance, která se projevovala například sofistikovanou erotickou výchovou kurtizán podřízených mužské touze v harémech, v čajovnách nebo domech rozkoše, zkrátka v nevěstincích,“ říká Brenot.
Šlo o erotickou kulturu vyhrazenou kultivovaným mužům, která zcela zjevně nebyla určena ani pro prostý lid, ani pro ženy. „Některé společnosti přikládají ženské touze, rozkoši a lásce, a zejména respektu k ženám důležité místo, ale bohužel jsou v menšině. I o postupném osvobozování jsme v komiksu chtěli vyprávět,“ uzavírá Brenot.