Románovou vizi budoucnosti, konkrétně roku 2068, poutavě popisuje oblíbený spisovatel Vlastimil Vondruška v knize Neviditelní. Čtenářům je známý zejména díky historickým románům, ságám i detektivkám. Už několik let patří k nejčtenějším českým autorům.
Neviditelní, Vlastimil Vondruška, anotace
Před třiceti lety prosadila skupinka mocných Velký reset. Zdůvodnila ho tím, že je třeba zabránit chaosu, ničení planety, dát všem stejná práva a odstranit chudobu, neboť spravedlivé je, aby nikdo nevlastnil nic. Jediným majetkem lidí se stal biočip, který kontroluje, zda dělají to, co mají. Sledovací systém rozhoduje, kde má jeho nositel pracovat a bydlet, kde dostane najíst a kam se může jít bavit. Záleží na tom, jak vysoký má index konformity.
Martina život před Velkým resetem nepoznala. Končí studia a je šťastná, že žije v krásné nové době. Jenže pak potká mladíka, který čip nemá a je pro sofistikované systémy neviditelný…
Proč opustil historická témata?
Vlastimil Vondruška vysvětluje: „Čím víc se zamýšlím nad literaturou, tím víc se mi zdá, že nejsou témata historická, současná a budoucí, protože my, lidé, jsme stále stejní a prožíváme vlastně totéž, jen v jiných kulisách. V průběhu staletí musíme samozřejmě řešit odlišné problémy, bojovat s jinými nepřáteli, trápit se s různými vládci a smát se jiným žertům, ale všichni, a to bez výjimky, musíme také prožívat své dětství, učit se, hledat první lásky, zápasit o místo na slunci, budovat domov, ale také přijmout fakt stáří a postupného odchodu z tohoto světa. To nemůže změnit žádná ideologie či vyhláška. A pokud vycházím z tohoto koloběhu našeho pozemského bytí, pak může současného čtenáře oslovit jak román ze středověku, tak i z roku 2068.“
Dobře, to ale hovoříme o ději a zápletkách, jenže mezi historickou detektivkou a sci-fi románem je žánrový rozdíl.
„To máte pravdu, protože každý žánr má mít své zákonitosti, které jen tak mimochodem dneska taky už moc neplatí. V detektivkách se často místo odhalení zločinu řeší problém genderu či lidských práv zločince apod. I sci-fi žánr má ve své čisté podobě určité hranice. V překladu tohle označení znamená vědecko-fantastický příběh. Nabízí se v něm svět techniky, kterou dneska nemáme, objevují se tam mimozemské bytosti a inteligentní roboti, létá se vesmírem či skrze časové smyčky. Jenže ne každý román z budoucnosti, zvláště té blízké, má tyhle atributy. Dá se třeba o francouzském románu Podvolení říci, že to je sci-fi? A totéž platí o mém románu Neviditelní. Je o současnosti, jen jsem domyslel, jak by společnost žila, pokud by zvítězily ideologie Green Dealu, nekonečného množství pohlaví a stále zesilující kontroly myšlení lidí. Někdy se tomuto žánru říká dystopie.
Dá se vůbec něco takového predikovat? A kde jste bral inspiraci?
„Vracím se na začátek našeho rozhovoru. My lidé jsme stále stejní, mění se jen kulisy. A to, jaké kulisy se pro naše děti připravují, na to není třeba inspirace, stačí se podívat do médií, poslechnout si pár aktivistů a zamyslet se nad proslovy politiků. I když bych si samozřejmě raději vymýšlel bájný svět v duchu Utopie Thomase Mora, musím pracovat s tvrdou realitou ve stylu George Orwella. Pokud varujete v sci-fi románu, že mohou přijít marťani a zničit nás, čtenáři to rozhodně nebudou brát vážně. Je ale smutné, že většina nebere vážně ani díla, která varují před ztrátou svobody a reálného lidství. Bývaly časy, kdy umělecká tvorba inspirovala k boji s tyranií, a lidé šli ve jménu myšlenky na barikády. Věřím, že dějiny se opakují, protože údělem lidí je být lidmi a nikoli amorfními bytostmi bez práva na vlastní názor a způsob života.“
Více na www.mobaknihy.cz.
Vlastimil Vondruška (1955)
Vystudoval historii a etnografii na FF UK a prošel vědeckou aspiranturou v ČSAV, kde kromě titulu PhDr. získal titul CSc. Pak pracoval v Národním muzeu v Praze, z té doby pochází asi 50 vědeckých studií a také první povídky. Po revoluci založil sklárnu, kde vyráběl kopie historického skla. V té době se vrátil k psaní beletrie a od roku 2007 je spisovatelem na volné noze. Dosud vydal zhruba 50 historických románů a detektivek, několik knih pro děti a spolu se svou ženou 20 populárně-naučných publikací o historii. Podle statistik Národní knihovny je v posledních letech v českých knihovnách nejčtenějším českým autorem, prodal více než 1,6 milionů tištěných knih a přes 50 tisíc audioknih, několik titulů vyšlo v zahraničí. Získal řadu literárních ocenění (např. cenu IBBY, UČS, čestné ocenění Menzy, ceny čtenářů nakladatelství MOBA). Jeho román Husitská epopej získal v roce 2015 titul Bestseller roku. Vystupuje v knihovnách, stejně jako ve svém divadelním představení Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron. Věnuje se rovněž publicistice, za což obdržel Krameriovu cenu udělovanou Asociací nezávislých médií. V roce 2017 převzal státní vyznamenání za literaturu z rukou prezidenta Miloše Zemana.