Jen drápkem uvízneš je název nové detektivky Josefa Klímy, která je již čtvrtým pokračováním z volné série Kriminální případy Kláry Radové. Tentokrát bude hlavní hrdinka vyšetřovat dvě zdánlivě nesouvisející vraždy – a jak už to tak bývá, brzy se ukáže, že mezi nimi nějaká souvislost přece jen nakonec je… Vydává Kalibr.
Danielle Steel je považována za jednu ze světově nejúspěšnějších spisovatelek současnosti, na svém kontě má více než 900 milionů prodaných výtisků. Její nejnovější román se jmenuje Špionka a odehrává se na počátku 2. světové války. Mladá a půvabná Alexandra Wickhamová se vydává z rodného Hampshiru do Londýna, aby se tam stala pomocnou zdravotní silou. Její schopnosti a především skvělá znalost francouzštiny a němčiny však brzy upoutají pozornost jiných, tajnějších složek… Vychází v nakladatelství Ikar.
V Británii v období 2. světové války začíná také další román z Ikaru – tentokrát s názvem Zapomenutá vesnice. Jeho autorkou je Lorna Cook, profesí původně novinářka, jež však opustila svět publicistiky, aby se mohla naplno věnovat psaní historických příběhů. Tento je její literární prvotinou a v zahraničí sklízí úspěchy jak u recenzentů, tak i u čtenářů.
A nakladatelství Ikar ještě do třetice – Klíč v zámku Beth Underdownové je historický thriller, jehož děj se odehrává ve dvou časových rovinách, vzdálených od sebe tři desítky let. Hlavní hrdinka Ivy truchlí nad ztrátou syna a zároveň se pokouší odhalit dávné tajemství, které zůstalo pohřbeno hluboko pod vrstvou popela. Kdysi totiž došlo v jejím rodném městě k velkému požáru, při němž záhadně zemřel malý chlapec William. A právě o něm se jí často v noci zdá…
Není kouře bez ohýnku je název oblíbené klasické detektivky z pera Agathy Christie. Na čtenáře zde čeká idylické prostředí městečka Lymstock, milostná zápletka, promyšlená vražda a především neodolatelná slečna Marplová se svými všetečnými otázkami a neomylným úsudkem. Reedice z nakladatelství Kalibr.
Ukázky z knih
Josef Klíma: JEN DRÁPKEM UVÍZNEŠ
Jak souvisí vražda studentky na vysokoškolské koleji s mrtvolou neúprosného lichváře na severu Čech…?
Tyto dva zdánlivě nesouvisející případy řeší Klára Radová v dalším dílu oblíbené detektivní série. Jenže ne oba řeší se svým parťákem Petrem Hamplem, což jí nečekaně zkomplikuje milostný život. A to ještě netuší, jak se její exmanžel, který se celá léta skrýval před zákonem a kterého nedávno přivezla v poutech z exotického ostrova, rozhodl využít společnou dceru Terezu ke svým plánům dostat se na svobodu.
Detektivka Jen drápkem uvízneš se z velké části odehrává v temném podsvětí drsného Podkrušnohoří, kde ještě šlapky stojí u silnic a lichváři připravují nešťastníky o byty, aby z nakradených zisků pomáhali lokálním politikům zfalšovat volby. Nikdo tu moc nerespektuje zákon. Dokonce ani policie…
Ukázka z knihy:
Před studentskými kolejemi blikala světla jak na diskotéce a na chodbě se mísili policisté se studenty. Petr s Klárou ukázali průkazy uniformovanému letargikovi, který se už nemohl zjevně dočkat, až se vrátí na služebnu, a kývli na pozdrav jeho nadřízenému, který jim vykročil vstříc ode dveří pokoje číslo 305.
„Nadpraporčík Bláha,“ představil se. Zjevně se mu ulevilo, že může veslo lodi zvané výjezdovka, které doposud držel jako první vyšší policista na místě činu, předat jim.
„Mrtvá je nějaká Renata Tůmová, dvaadvacet let. Studentka. Bydlela v tomhle pokoji…“
Možná by hovořil dál, kdyby ze dveří pokoje nevyšel koroner přezdívaný Bonapartek. Od té doby, co začal nosit boty s vysokými podrážkami, aby zakryl svůj výškový mindrák, získala jeho přezdívka přídomek „druhý“.
„Zdravím. Podle prvotního ohledání zemřela plus mínus před hodinou, na vykrvácení. Někdo jí přeťal pravou zevní karotidu, neboli krkavici,“ naznačil prsty krční cévu. „Vykrvácela velmi rychle. Krom toho utrpěla několik bodných a řezných ran na rukou a v krajině břišní, ale ty jsou povrchové. Ale sílu, jakou byly vedeny, postavení a výšku pachatele – to budeme vědět pochopitelně až po pitvě. Taky jestli měla v sobě něco, co to mohlo ovlivnit.“ Odhodil do pytle k tomu určeného návleky, rukavice, čepičku i respirátor a nakročil k odchodu.
„Dnešek mi byl čert dlužen. Od rána ohledávám samý mladý lidi. A teď tahle krásná holka. Tečka uprostřed noci,“ znechuceně potřásl hlavou.
„To by odpovídalo,“ ozval se snaživě nadpraporčík.
„Čemu?“ nechápala Klára.
Bláha kývnul k protějšímu pokoji. „Tomu, co říkala ta její kamarádka. Že ji ta mrtvá napadla a praly se o nůž. Utekla tady naproti. Udělal jsem z toho takový mobilní operační pracoviště,“ usmál se jako školák, když přinese domů mamince mističku, kterou vyrobil v družině.
I technik, který jako první obvykle ohledával a dokumentoval místo činu, si všiml, že už jsou tu kriminalisté. Byl ještě celý zpocený, jak ze sebe čerstvě svlékl sterilní oblek. Na rozdíl od toho, kterého Klára potkávala na místech činu obvykle, byl mladý, docela hezký a oči mu srdečně svítily.
„Chcete ho vidět?“ řekl a sáhl do kufříku.
„Koho?“ nechápala Klára.
„Ten nůž.“ Vytáhl z kufříku igelitový sáček na doličné předměty a pozvedl ho proti oběma kriminalistům. Čepel se na okamžik zaleskla v odlesku chodbového světla, alespoň tam, kde nebyla od krve. „Zatím to opravdu vypadá, že víc lidí než ty dvě holky tam v době činu nebylo. Kdyby jo, bude v tom tratolišti víc stop.“
JOSEF KLÍMA (*1951) je spoluzakladatel investigativní žurnalistiky v Čechách. Stál u zrodu časopisu Reflex, kde pracoval jako šéfreportér, spoluzakládal publicistický televizní pořad Na vlastní oči v televizi Nova, kde strávil 17 let. Jako moderátor a reportér působil v pořadech Soukromá dramata a Očima Josefa Klímy v televizi Prima, v televizi Seznam měl pořad Záhady Josefa Klímy.
Vydal čtyřicet knih, literaturu faktu i beletrii (např. Zločin, jak ho pamatuju, Advokát a jeho pán, Smrt podle druidů, Třicet let pod přísahou spolu s Robertem Šlachtou, Loď s otroky…). Podle jeho scénářů vznikly seriály Expozitura a Atentát v TV Nova (spolu s Jankem Kroupou) či Sedm schodů k moci v TV Prima, trilogie Vlna, Vetřelci a lovci, Reportérka v ČT a další televizní filmy. Obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky a pětkrát vyhrál diváckou televizní soutěž TýTý.
Je ženatý, má dvě děti a čtyři vnoučata.
Beth Underdownová: KLÍČ V ZÁMKU
Ve dne Ivy truchlí nad ztrátou syna Tima, který padl v první světové válce, v noci jí zase nedá spát smrt jiného chlapce. Kdysi totiž došlo v honosném sídle v jejím rodném městě k velkému požáru, v němž přišel o život malý William.
I po dlouhých letech si je Ivy jistá, že za tím, co se před lety stalo, bylo něco víc, a že pravda možná zůstala ukrytá hluboko pod vrstvou popela. Jenže odhalit tajemství minulosti je mnohem těžší, než se domnívala. Ale pokud chce Ivy ještě někdy volně dýchat, musí přijít nejen na to, co přesně se stalo jejímu synovi, ale také rozplést pavučinu lží, jež obestírá dávno pohřbenou tragédii…
Ukázka z knihy:
Každou noc se mi zdává o Polneathu v plamenech. Kouř se valí z horního okna a terasa je zalitá rozpáleným oranžovým světlem. A pokaždé když se ráno probudím, jsem přesvědčená, že Tim se schovává pod mou postelí.
Od té události v Polneathu uplynulo už třicet let. Provdala jsem se za Richarda, porodila jsem Tima, starala se o něj a sledovala, jak roste. Ale jsem si vědoma toho, že rozhodnutí, které jsem učinila tenkrát v Polneathu, ovlivnilo celý můj život.
Všechno bylo zmařeno v tom jediném temném okamžiku.
Dostala jsem se až sem, k potřebě ze všeho se vypsat, ale ten sen neodchází, naopak pocit, že Tim je pod mou postelí, neustále sílí, snad je jen mlhavější. Jsem si jistá, že je to zapříčiněno tím, že polneathské události ještě neskončily. Ještě ne.
Nevím, kam až mě to dovede.
Ale vím naprosto přesně, kde začít. Starými mlýny mezi provlhlými stromy, ztichlým domem a smrtí dítěte. Synem někoho jiného. Kuchyňskými hodinami v domě mého otce, odbíjejícími půlnoc. Dobře vylouhovaným čajem na stole a uklidňujícími hasnoucími uhlíky v ohništi. Ženou, vlastně ještě dívkou, devatenáctiletou, s trojími solidními šaty a zlozvykem kousat si ukazováček. A sama sebou, ve chvíli, kdy někde v dálce vzplanou ohnivé jazyky a já jen hledím na hodiny a čekám…
Beth Underdownová se narodila roku 1987 v Rochdale. Studovala na univerzitě v Yorku a poté v Manchesteru, kde nyní přednáší tvůrčí psaní. Její debutový román Sestra lovce čarodějnic (Knižní klub – 2018) byl přeložen do řady jazyků a získal cenu HWA Goldsboro Crown Debut Award. Na úspěch první knihy autorka navazuje historickým thrillerem Klíč v zámku.
Více se můžete dozvědět na webu https://www.bethunderdown.co.uk/
Danielle Steel: ŠPIONKA
V roce 1939 je Evropa v plamenech a Anglie ve válce. Alexandra Wickhamová, půvabná mladá dívka, by za jiných okolností měla žít privilegovaným životem. Ale osud, světová válka a její nenápadně vzpurná osobnost ji zavedou na jinou cestu.
Alex se vydává z rodného a idylického Hampshiru do Londýna, aby se tam stala pomocnou zdravotní silou. Její schopnosti však upoutají pozornost jiných, tajnějších složek. Hovoří totiž plynně francouzsky a německy. Mohla by z ní tedy být dokonalá agentka…
Během jednoho roku se Alex ponoří do nového světa a šokuje svou rodinu v kalhotách a jasně červené rtěnce. O své práci však nesmí nikomu nic říct, dokonce ani pilotovi, do kterého se zamilovala.
Zatímco její vlast i její nejdražší platí krutou válečnou daň, Alex se učí umění špionáže vedoucí k misím na život a na smrt a dlouhodobému působení na exotických místech a v různých historických etapách. Spolu s tím, jak její kariéra stoupá, roste však také riziko odhalení…
Ukázka z knihy:
Než se Alex přihlásila k dobrovolným zdravotním sestrám, pečlivě si zjistila všechny možnosti. Mohla se přidat k Dobrovolné ženské službě a vykonávat kancelářskou práci, což ji nezaujalo, nebo k Ochraně proti leteckým náletům či pracovat v ženské posádce čerpadla u hasičů. Dobrovolná ženská služba také zajišťovala chod krytů, burzy oblečení a pojízdné jídelny. Mohla se přidat k Ženské pozemní armádě, aby ji vycvičili v zemědělských pracích, o nichž už toho hodně věděla z jejich statku, ale Alex nechtěla zůstat v Hampshiru a dávala přednost odchodu do města.
To, v co doufala, tedy řízení a obecné povinnosti, nabízela Pomocná teritoriální služba, ale když se s nimi spojila, doporučili jí úřednickou práci, jež by ji držela zavřenou v kanceláři. Chtěla práci, která by byla fyzicky náročnější. Kontaktovala také Ženské pomocné letectvo a zajímala se o vypouštění protileteckých balonů. Nakonec se jí ale zdálo, že její schopnosti by se nejlépe hodily zdravotnickému personálu první pomoci, a bylo jí řečeno, že jakmile se k nim přidá, otevřou se jí i jiné příležitosti.
Když to napsala bratrům, dobírali si ji a slíbili, že až pojedou do Londýna, podívají se za ní. Maminka plakala, když Alex odjížděla z Hampshiru, a zapřísahala ji, ať je opatrná, ale už tak měla plné ruce práce a starala se o děti, které u nich byly ubytované. Nejmladšímu bylo pět a nejstaršímu jedenáct let, což podle Alex byla mnohem těžší práce než ta, co jí přidělí v Londýně.
Do města přijela v říjnu, měsíc po vyhlášení války. Král znovu promluvil k národu a poděkoval celé zemi za reakci na válečné úsilí. Alex měla pocit, že se konečně věnuje něčemu důležitému, a měsíc tréninku s ženami všech věkových kategorií, ze všech společenských vrstev a ze všech koutů země si náramně užívala. Měla pocit, že se jí otevřely okna a dveře do velkého světa, což bylo to, v co doufala, že jí poskytne univerzita, a po čem už tak dlouho toužila. Neustále psala dopisy rodičům a bratrům a vyprávěla jim o tom, co dělá a co se učí.
Geoff přijel do Londýna během přestávky ve svém tréninku a vzal ji na večeři do jejich oblíbené restaurace Rules. Lidé se uznale usmívali, když je oba viděli v uniformě. Nadšeně mu vyprávěla o všem, co se dozvěděla.
Už věděla, že jako svůj první úkol bude řídit zásobovací náklaďáky, díky čemuž se muži boudou moci věnovat důležitějším věcem…
Danielle Steell (*1947) je považována za jednu ze světově nejpopulárnějších spisovatelek, s více než 900 miliony prodaných výtisků. Mnoho jejích knih se stalo bestsellery, například Dražba, Modrooký chlapec, Vzácné dary, V utajení, Country, Marnotratný syn, Pegas nebo Nádherný život. Nevyhýbá se ani tvorbě pro děti, jak ukázala v knihách Pretty Minnie in Paris a Pretty Minnie in Hollywood.
Více se o autorce můžete dozvědět na webu https://daniellesteel.com/
Agatha Christie: NENÍ KOUŘE BEZ OHÝNKU
Zdánlivě idylické prostředí, milostná zápletka, promyšlená vražda – a slečna Marplová.
Mladý pilot Jerry Burton se po těžkém úrazu zotavuje na venkově v péči své sestry Joanny. Sourozenci však náhle obdrží poměrně nechutné anonymní dopisy. Ty začnou dostávat i další obyvatelé městečka Lymstock a všechny brzy zachvátí podivná psychóza, která vyvrcholí sebevraždou manželky jednoho váženého občana. A vzápětí dojde i k vraždě, prvnímu činu toho druhu v historii Lymstocku…
Policejní pátrání se rozjíždí na plné obrátky a brzy se do případu zapojuje slečna Marplová se svými všetečnými otázkami… a neomylným čichem pro zločin a jeho pachatele.
Nové vydání oblíbené klasické detektivky.
Ukázka z knihy:
„Když chce člověk něco spálit, většinou sirka zhasne, nebo ta věc nechytne a musíš škrtat pořád dokola.“
Vstala a popošla k oknu. Zůstala u něj stát, pak zprudka otočila hlavu.
„Kdo to asi napsal?“ zeptala se.
„To se asi nikdy nedozvíme,“ řekl jsem.
„Asi ne.“ Chvíli mlčela a potom dodala: „Když o tom tak přemýšlím, není to vlastně taková legrace. Víš, já jsem si myslela, že… že nás tu mají rádi.“
„Ale oni mají. Tohle je dílo nějakého pomatence.“
„Nejspíš máš pravdu. Uf – to je odporné.“
Vyšla si ven na sluníčko, já jsem si dal svou ranní cigaretu a pomyslel jsem si, že se vyjádřila přesně. Bylo to odporné! Někomu se nelíbilo, že jsme se sem přistěhovali, někomu se nelíbila mladá a rafinovaně půvabná Joanna a chtěl ji zranit. Zasmát se tomu byla asi ta nejlepší reakce, ale v podstatě to moc vtipné nebylo…
Dopoledne se u nás zastavil doktor Griffith. Domluvil jsem si s ním, že k nám přijde jednou týdně na kontrolu. Měl jsem Owena Griffitha rád. Byl snědý, nemotorný, pohyboval se dost nešikovně, ale měl hbité jemné ruce. Hovořil trochu nesouvisle a byl dost plachý.
Sdělil mi, že moje uzdravování postupuje slibně.
„Cítíte se dnes dobře? Zdá se mi to, nebo si děláte s něčím starosti?“ zeptal se nakonec.
„No, moc dobře ne,“ připustil jsem. „S ranní poštou přišel sprostý anonymní dopis a zanechal ve mně jistou pachuť.“
Doktor odložil brašnu na podlahu a obrátil ke mně svůj hubený snědý obličej. Byl evidentně znepokojený.
„Chcete říct, že jste taky jeden dostal?“
To mě zajímalo.
„Takže chodí i jiným lidem?“
„Ano. Už nějakou dobu.“
Agatha Christie (1890–1976) patří k legendám tvůrců detektivek. Napsala téměř tři sta děl včetně divadelních a rozhlasových her, psychologických próz, sbírky poezie, souboru básní a povídek pro děti a Vlastního životopisu.
Slavná tvůrkyně ikonických postav žánru krimi, Hercula Poirota a slečny Marplové, prožila dvě manželství (v roce 1919 se jí narodila dcera Rosalind), absolvovala cestu kolem světa a také několik archeologických výprav na Blízký východ. Za své dílo obdržela v roce 1971 titul Dáma britského impéria. Se zhruba dvěma miliardami prodaných výtisků knih (polovinou z nich v angličtině, druhou pak ve více než sto dalších jazycích) je nejvydávanější prozaičkou na světě – předčí ji jen Bible a Shakespeare.
Lorna Cook: ZAPOMENUTÁ VESNICE
Rok 1943. Svět je ve válce a obyvatelé vesnice Tyneham musí poskytnout své domovy britské armádě. V předvečer jejich odchodu však dojde k hrůznému činu, který způsobí, že tři z nich navždy zmizí…
Rok 2018: Melissa doufala, že prázdniny na pobřeží Dorsetu oživí její po letech poněkud ustrnulý vztah, ale navzdory idylické krajině se to moc nedaří. Když pak objeví podivnou fotografii ženy, která kdysi žila v místní zapomenuté vesnici Tyneham, je odhodlaná zjistit o jejím osudu víc. S pomocí slavného historika Guye Camerona se tedy po hlavě vrhá do pátrání, které ji zavede ke strašlivému tajemství vesnice Tyneham – a možná i k vlastnímu novému začátku.
Ukázka z knihy:
Tyneham, Dorset, prosinec 1943
Lady Veronica stála na návsi před davem čítajícím víc než dvě stě hlav a rozčilením se chvěla. Úpěnlivě doufala, že nikdo z nich neslyšel události předchozí noci. Každý z vesničanů pro ni představoval známou tvář a každý se díval plný očekávání na ni a na pohledného muže po jejím boku, který ji držel za ruku tak pevně, až to bolelo. Očekávalo se od něj, že něco řekne. Pár povzbudivých slov, která všichni místní potřebovali. Ujištění, že dělají správnou věc. Něco, na co můžou být hrdí – opustit vesnici a odevzdat ji na oltář války vojsku, aby ji mohlo využívat jako výcvikový prostor. Dělali právě něco, co se zapíše do učebnic dějepisu jako čin neuvěřitelné oběti pro válku a pro vlast.
„Sire Alberte,“ vybídl muže vikář a naznačil, že je čas promluvit.
Muž po jejím boku přikývl. Postoupil o několik kroků kupředu a Veronica popošla s ním. Držel ji teď za ruku ještě pevněji. Její prsty nahmataly tlustý zlatý kroužek snubního prstenu. Veronica se otřásla.
Zatočila se jí hlava. Volnou rukou si sáhla do týla a dotkla se velké boule, která se jí tam vytvořila. Podařilo se jí smýt téměř veškerou krev – které tam měla hodně –, ale i přesto se jí stopy po husté rudé tekutině objevily na prstech, když je vyprostila z vlasů. Krev si utřela do černé látky šatů. Černé na znamení smutku. Připadalo jí to přiměřené. Vždyť dnešek prakticky znamenal zánik vesnice, její smrt.
Muž se na ni podíval, ruku trochu povolil a vzápětí opět stiskl, ve tváři prázdný výraz, jen jako by se chtěl přesvědčit, že tam s ním stále je, jako by pořád nemohl uvěřit, co se to děje. A pak se obrátil k davu, aby pronesl svou řeč.
„Dnešek je historickým dnem,“ začal. „Dnes lidé z Tynehamu obětují svou vesnici, aby pomohli celému národu, aby pomohli vyhrát tuto válku. Opouštíme ji, ne navždy, ale do té doby, než bude válka vyhraná. Opouštíme ji společně, sjednoceni tím, že se jí vzdáváme, sjednoceni společným vystěhováním. Tato válka se dá vyhrát jen dobrými skutky konanými dobrými lidmi. V obětování svých domovů a svého živobytí nikdo z vás není sám. Každý farmář, každý kupec, každý muž, každá žena, každé dítě včetně nás, kteří obýváme Tyneham House – my všichni jsme v tom spolu. A až tahle válka vítězně skončí, spolu se zase vrátíme.“
Jeho krátký proslov se setkal s masou zaražených tváří, ale ve chvíli, kdy skončil, se navzdory smutné události ozval vlažný potlesk. Veronica byla ráda. Věděla, že řeč musí být dostatečně strhující, aby podpořila vesničany k odchodu bez boje, i když v současné době už neexistovalo nic, co by mohlo zabavení z úřední moci zabránit. Obyvatelé Tynehamu se chystali posbírat pár zbývajících věcí, Veronica zavřela oči a znovu se jí začaly zcela živě vybavovat události předchozí noci. Měla je před očima stále dokola, až si myslela, že snad začne ječet. Musela ale zachovat důstojný výraz ještě několik minut. Už teď věděla, že tuhle vesnici postrádat nebude a že nebude postrádat ani Tyneham House.
Muž po jejím boku prohlásil: Vrátíme se společně. Ne, pomyslela si Veronica. Nevrátíme. Nechtěla už to místo nikdy vidět.
Lorna Cook byla původně novinářka, ale svět publicistiky opustila, aby se mohla dát do psaní historických románů. Má doma víc kuchařských knih, než by bylo pro jednu ženu třeba, nicméně na vaření si najde čas jen zřídkakdy. Volné chvilky raději tráví s dobrou knihou v jedné ruce a sklenkou vína v té druhé (otáčet stránky je pak prý pěkný oříšek).
Zapomenutá vesnice je její první román a prodalo se ho již přes 150 000 výtisků. Také za něj v roce 2020 získala od Romantic Novelists’ Association cenu Joan Hessayonové pro začínající autory a cenu Katie Ffordeové za debutový román.
Žije v přímořské oblasti Essexu s manželem, dcerami a stafordšírským teriérem Socksem. Více se o autorce můžete dozvědět na https://www.lornacookauthor.com/
Více na www.euromedia.cz.