„Nebaví mě čistokrevné žánrové knihy. Vyhledám spíš něco, kde se žánrové postupy narušují, ozvláštňují a kde se klidně někdy čtení trochu znesnadňuje,“ říká Martin Müller, který se představuje románem Černá rusalka. Odehrává se v pochmurné krajině Novohradských hor na počátku 90. let, ale ústřední tajemství sahá až do 19. století. K hlavním postavám patří poručík pohraniční stráže nebo major sovětské posádky. Román s prvky thrilleru, noiru i hororu právě vychází u nakladatelství Paseka.
Sugestivně napsaný debut nabízí thriller z doby, která radikálně měnila osudy lidí. Odehrává se na počátku 90. let, kdy zmizely ostnaté dráty a jednotky Rudé armády se chystaly k odsunu. Dvěma mužům s temnou minulostí, poručíku pohraniční stráže Šturcovi a majoru sovětské posádky Treťjakovi, končí celoživotní kariéra a začíná tvrdý boj o přežití. Mladému knihovníkovi Tomášovi se naopak otevírá možnost změnit svůj život k lepšímu. „Devadesátky jsou pro mě divoký západ, kdy se bořil status quo, přesouvala moc i majetky a posouvaly se hranice morálky nebo toho, o čem mohl člověk snít, čeho mohl dosáhnout,“ říká Müller.
Podle autora je doba, kdy se vystřídaly politické režimy, vhodná k prozkoumávání charakterů. „Nejzajímavější mi v tomhle ohledu přijde postava pohraničníka Šturce. Nechtěl jsem sklouznout ke klišé a vykreslit ho jen jako padoucha, ale spíš ho prozkoumat víc do hloubky. Co ho vedlo k jeho činům, jak je sám nahlíží,“ přibližuje autor.
Když je svět pokřivený
Müller se proto ponořil do archivů, ale i různých diskuzních fór, webů sdružujících bývalé pohraničníky, přečetl spousty rozhovorů i diplomových prací. „Jsem přesvědčený, že jediná cesta, jak neopakovat chyby minulosti a nepřivést na svět další podobné zlo, je snažit se ho co nejlépe pochopit. I když to může bolet,“ vysvětluje.
Osudy protagonistů spojuje Černá rusalka, tajemná soška vyrobená ve sklárně, kde kdysi vznikla skvostná sbírka hyalitového skla hraběte Buquoye. Postupně se tak odhaluje příběh, který sahá až do 19. století. „Tíhnu k žánrům, jako jsou thriller, horor nebo noir, ale velmi mě baví knihy Carpentiera, Conrada, Márqueze nebo Mariany Enríquez,“ říká Müller. „Mám rád, když do světa prosakují věci maličko za hranou naší běžně prožívané reality. Když je fikční svět trochu pokřivený, jako když do nádoby s tmavě modrou barvou spadne malá černá kaňka a nenápadně to celé zabarví.“
Filmové vidění
Martin Müller je vystudovaný scenárista, i Rusalku si představoval jako film. „Postavy vidím v konkrétních záběrech, přemýšlím nad dopadajícím světlem, i když se to v textu nemusí nutně projevit. U dialogů mě baví rychlé a dynamické výměny, kde se více odehrává mezi řádky.“
Zásadní jsou pro něj filmy od Tarantina, Jarmusche a bratrů Coenových. „Vnímám u nich jako společné jmenovatele hru s žánry, originální přístup k vyprávění, vypilovaný děj a výrazné postavy, někdy až větší než život, takový měl být i major Treťjak,“ říká Müller, a dodává: „Taky ale miluju československou novou vlnu nebo horory. Nakonec jsou to všechno jenom různé variace příběhů, které si jako lidstvo předáváme už od dob, kdy jsme se choulili u plápolajícího ohně v jeskyni. Ve všem můžete najít nějakou formu krásy.“
Martin Müller (1988) je vystudovaný scenárista a původní profesí novinář. Dlouholetý člen ostravského uměleckého uskupení Bezejmenná skupina. Publikoval v časopisech Host, Psí víno nebo Texty. Román Černá rusalka je jeho prvotina.
Více na www.paseka.cz.