Ve svém povídání o putování za vínem jsem sliboval vrátit se také k Alsasku. Tady jsme byli se členy naší skupiny již několikrát a větší část Alsaské vinné stezky máme prochozenou pěšky – některé úseky již několikrát. Také skoro všechny hrady, které se tyčí nad jednotlivými obcemi.
Protože v roce 2019 jsme byli ve Wachau (píšu o něm v jiném příspěvku) a v roce 2020 díky problémům s cestováním do zahraničí jsme procházeli jižní Moravou, domluvili jsme se a vrátili v letošním roce opět do Alsaska, já již po páté. Tentokrát jsme měli ubytování objednané na poslední chvíli, a to poblíž hlavního centra vinařské oblasti Colmaru.
První den
Letos s námi byl také jeden člen naší skupiny, který i když se účastní různých vinných výjezdů, tak v Alsasku byl poprvé. Prvním krokem ještě před příjezdem do pronajatého apartmánu byl nákup v alsaském hypermarketu LeClerc – samozřejmostí byly různé zapečené paštiky (terrine či pâté), šunky (jambon), francouzské solené máslo, klobásy, zrající sýr Munster a samozřejmě víno. I v hypermarketu je možné v Alsasku nakoupit vynikající víno – ryzlinky či gewurztraminer a samozřejmě Cremant, alsaské šumivé víno. Přijeli jsme v sobotu po obědě, ubytovali se a zorientovali se v ubytování. Samozřejmě první, co jsme po vybalení udělali, bylo otevření jednoho Cremantu a jeho ochutnání na terase.
Ale nezdrželi jsme se moc dlouho – chtěli jsme ještě odpoledne projít městečko, kde jsme byli ubytovaní (Turckheim) a vyšlápnout si na první výlet nahoru na kopec, ke kříži. Takže nejprve projít městečko a zjistit, kde prodávají bagety a jejich nákup, pak výstup již se dvěma vychlazenými lahvemi vína od našeho domácího – vinaře – sýrem Munster a s terrine.
Pobyt
Druhý den (neděle) hned po ránu v 7 hodin vyběhl jeden z nás do místní bageterie a přinesl čerstvé bagety, které spolu se slaným máslem patří k tomu nejlepšímu, co můžete k snídani mít. Ačkoliv jsou všechny obchody v neděli zavřené a většina z nich i v pondělí, tak v každém, byť malém městečku je bageterie, která má každý den bez ohledu na víkend či svátek otevřeno a kde můžete koupit čerstvé nádherně voňavé bagety, croissanty a další pečivo. Otevřeno mají většinou jen několik hodin ráno případně pak pár hodin odpoledne. Něco, co v Česku prostě není ani ve velkých městech.
Večerní posezení při západu slunce nad městečkem, s ochutnáváním francouzských dobrot spolu s vynikajícím vínem, je zážitek, který bych přál každému. Samozřejmě s příjemnou společností.
A k tomu nejen čaj či kávu podle chuti, ale také Cremant. To kamarád, co s námi byl poprvé, nevěřícně komentoval: Vím, říkali jste, že snídáte šampaňské, ale já tomu fakt nevěřil. Ale skleničku si vypil také.
Následující dny jsme chodili pěšky po vinné stezce, každý den cca 20-30 km, navštěvovali vinařská městečka Equisheim, Riquewihr, Ribeauvillé, Hunawihr, kde v posledně jmenovaném je vyhlášená družstevní Cave Vinicole – vinotéka, kde jsme již poměrně známí a kde jsem opět ochutnali hodně z nabízených vín a nakoupili víno nejen na další pěší tůry, ale také domů. Vinotéky jsou samozřejmostí v každé zmíněné vinařské obci a všechny měli otevřeno a všechny umožňovali jako vždy ochutnat prodávané víno.
Takto jsme chodili další dva dny – vždy sebou nějaké víno a pochutiny, takže několikrát za den jsme udělali zastávku na zřícenině hradu nebo na odpočívce či jen tak na kopci, kde jsem otevřeli další lahev, nakrájeli bagetu a k ní další paštiku, sýr či klobásku.
A večer jsme poseděli až do noci na terase nebo i v místnosti uvnitř při vínu a klábosení o tom, co se nám zase za poslední rok přihodilo a připadalo nám zajímavé.
Poslední den
Ráno sbalit, uklidit a odnést sklo, doplatit místní poplatky, vyzvednout nakoupené víno v Hunawihru a samozřejmě ještě nakoupit různé místní pochutiny domu. A zastavit se na nezbytné šneky grilované v česnekovém másle, doplněné ryzlinkem. Pak opět cesta přes Německo do Česka.
Autor: Vladimír Müller