Je to teprve pár týdnů, co Eva Čerešňáková uvedla na svět knihu o své pouti do Santiaga de
Compostela a co nevidět pokřtí i své miminko. Bude její první. Jak se na novou roli
maminky chystá? A hodí pracovní povinnosti konečně za hlavu?
Manažerka, moderátorka, modelka, bývalá modelka, ředitelka České Miss… A mohla bych
směle pokračovat dál. Čím to, že jsi tak všestranná? A dá se tolik profesí vůbec stíhat?
Děkuji (smích). Myslím, že každá profese je spjatá s určitým obdobím v mém životě, protože
se určitě nedá zvládat všechno naráz. Vždycky jsem ale měla víc zájmů a nebyla jednosměrně
orientovaná, i z toho možná plyne ten širší záběr. Hlavně jsem se ale zaměřovala na to, co
mě baví, a tím se to průběžně vyvíjelo. V moderování v češtině a cizích jazycích jsem se ale
našla asi úplně nejvíc.
A za pár týdnů z tebe bude navíc maminka. Hodíš pracovní povinnosti úplně za hlavu?
Na miminko se s partnerem nesmírně těšíme a určitě se stane naší hlavní prioritou. Zatím si
asi nedokážeme představit, co všechno nás čeká, ale ráda bych se první měsíce soustředila
především na mateřské povinnosti. Zároveň si jako velmi aktivní člověk neumím představit,
že bych třeba tři roky nic jiného nedělala. Práce mě baví. Zatím je tedy plán takový,
samozřejmě, pokud to povinnosti umožní, že bych si dala několik měsíců pauzu a od podzimu
se vrátila k příležitostnému moderování.
Jaká asi budeš máma, co myslíš?
To je těžká otázka (smích). Chtěla bych být samozřejmě nejlepší mámou, ale zároveň si
uvědomuji, jak je role rodiče náročná. Nikde se to neučí a každý tak jedná většinou podle
svého nejlepšího vědomí a svědomí. Budu chtít pro miminko to nejlepší, ale současně si přeji,
aby z našeho dítka byl jednou dobře a slušně vychovaný člověk.
Nechala sis prozradit pohlaví? Nakupuješ dopředu?
Jsem zvědavá a nevydržela bych to, takže pohlaví vím od Vánoc. Obdivuji ovšem přítele,
který to stále neví a chce to mít jako překvapení u porodu. Není snadné se s takovou
připravovat, ale pořídili jsme spoustu věcí v neutrálních barvách, a to, co je v barvě pohlaví
miminka, nakupuji bez něj a musím pečlivě schovávat.
Jak moc řešíš v těhotenství módu? Sázíš na styl, nebo na pohodlí?
Jsem vděčná, že jsem měla opravdu krásný průběh těhotenství, který mě v prvních měsících
v ničem nelimitoval a až do šestého měsíce jsem oblékla většinu svého běžného oblečení.
Teprve pak jsem musela začít řešit otázku těhotenské módy, protože bříško rostlo čím dál
víc. A musím přiznat, že to není úplně snadné, oblékat se v těhotenství žensky a elegantně.
Doma se samozřejmě člověk spokojí s volným tričkem, mikinou, tepláky a volí vše pohodlné.
Do devátého měsíce jsem však pracovala a při moderování jsem chtěla vypadat dobře.
Naštěstí jsem objevila módu pro těhotné a kojící ženy WO-MUM, díky které jsem i
s rostoucím bříškem mohla stále vypadat elegantně. Moc se mi na této české značce líbí i to,
že se zaměřuje na udržitelnost a jednotlivé modely se dají nejen koupit, ale i zapůjčit.
Jaký módní trend ti v poslední době učaroval?
V posledních letech jsou v módě víc než kdy předtím tenisky. A to i k sukním, šatům, takže
pro denní nošení mě baví, pokud mohu šetřit mé nohy a vyhnout se podpatkům. Jinak jsem
zastáncem módy, která je pohodlná, ale zároveň elegantní a podtrhne ženskost.
Co tě po ránu zaručeně postaví na nohy?
V závěru těhotenství je to náročnější a když špatně spím, tak mám pocit, že nic (smích). Před
těhotenstvím byl určitě nejúčinnějším startem nového dne pohyb, v mém případě běhání
nebo tenis. A pak taky dobrá káva, džus a snídaně.
Nedávno jsi uvedla do světa i knihu o své pouti do Santiaga de Compostela. Co tě vedlo
k tomu absolvovat takovou cestu? Bylo to více než 250 kilometrů pěšky…
Byl to trošku úlet. Knihu jsem tak i pojmenovala, Úlet civilizované holky. A to hlavně proto, že
jsem s putováním neměla žádnou zkušenost a nikdy jsem nebyla na žádném čundru. Cestu
jsem zrealizovala v době pandemie, kdy byly možnosti cestování poměrně limitované, doba
zvláštní a myšlenku na pouť mi vnukla v tom roce jedna kamarádka, co pouť rok před tím šla.
Byla to jedna z nejúžasnějších dovolených, co jsem zažila. Podařilo se mi se úplně odprostit
od klasických denních starostí, žít přítomností, přemýšlet si nad nejrůznějšími věcmi a při
krásném počasí si putování z portugalského Porta do španělského Santiaga opravdu užít.
Každý si může zvolit svůj rytmus i to, kolik kilometrů se denně rozhodne ujít.
Myslíš, že je důležité v životě něčemu věřit? Na něco spoléhat?
Pro mě určitě ano. Vlastně si myslím, že každý něčemu vnitřně věří, i když tvrdí, že nevěří. Já
sama si život bez víry nedokážu představit, a to konkrétně bez víry v Boha. Jsem vděčná, že
jsem k víře byla vedena od dětství, ale nejvíc moji víru posílily jak nelehké životní situace, tak
i čas, který jsem kdy mohla strávit sama, číst nebo rozjímat. Jako třeba při putování do
Santiaga. Často, když mám pochybnosti nebo starosti a už nevím, kudy kam a cítím se
bezmocná, tak s důvěrou svěřím své starosti Bohu. A i když to není doslova na počkání, vím,
že Bůh je milující otec, která nás v ničem nenechá napospas.
Co tobě osobně dělá největší radost?
Mám vždycky velkou radost z toho, když se mi podaří udělat radost druhým, hlavně mým
nejbližším. Mně osobně potěší dobré jídlo, pití, příjemná společnost a samozřejmě splněné
sny – ať už je to to, že se mi třeba podařilo vydat další knížku, že jsem měla příležitost
moderovat nějakou prestižní akci, například loni v rámci českého předsednictví v Radě EU,
nebo cesta do některé z vysněných destinací. Ale myslím si, že tou největší radostí se brzy
stane naše dítko.
Jaký je tvůj tajný recept na úspěch?
Trpělivost, nasazení, odvaha, vytrvalost a taky se nevzdávat. Přes překážky ke hvězdám.
Často je cesta k úspěchu dlouhá a náročná, ale myslím si, že stojí za to.
Co tě v životě motivuje?
Určitě mé sny. Když mě něco napadne, něco se mi líbí, po něčem toužím, tak to je nejlepší
motivace. Vědět, co a proč chci a proč za tím jdu. Také se často inspiruji úspěšnými lidmi.
Čím dalším nás ještě překvapíš?
Tak to nevím, zatím není žádné překvapení v plánu (smích). Vlastně mě jedna věc napadá, ale
určitě to potrvá. Poslední roky se více věnuji koučinku a mentoringu, absolvovala jsem
několik kurzů a výcviků a mám mezinárodní akreditaci EMCC. Ale těhotenství mé plány
v koučovacím směru přibrzdilo. Ráda bych je ale průběžně zrealizovala a koučováním
pomáhala lidem, především ženám, k sebevědomí a spokojenějšímu životu.
Foto: wo-mum.com