… říká ředitelka psího útulku v Kolíně Alice Vlková. Pracuje zde už osmnáct let a neřekne mu jinak než „Kolínský Alíkov“. Mohou se tu pochlubit, že pejsci se tu zdrží průměrně asi jen 13 dní. Těší ji, když k nim zavítají i děti a tvrdí: „Povědomí o chování člověka vůči zvířeně (nejen vůči pejskům), by mělo být v dětech budováno od nejútlejšího dětství.“
Paní Vlková – máte v útulku také vlky? : –)
Ujišťuji Vás, že tu jsem opravdu jediný exemplář… a navíc v přestrojení – čili exemplář falešný. . . nebo špion?
Jak dlouho váš útulek funguje a kdo je jeho zřizovatelem?
Útulek vlastní a financuje Město Kolín, organizačně je zařazen pod Městskou policii Kolín a slouží k umístění zatoulaných nebo opuštěných psů, kteří se pohybují na území Kolína. Ročně přijímáme průměrně 200 psů. Také technicky vypomáháme s kastračním programem koček, který financuje Město.
Málokdo ví, jak má postupovat, když někde vidí pobíhat zatoulaného a vystresovaného pejska…
Volejte hlídku městské policie – 156, ta jej dopraví do útulku, kde mu bude poskytnuta chovatelská a veterinární péče. Pokud se psa ujmete, jste za něj zodpovědní a nesmíte opomenout jeho nález oznámit příslušnému městskému, nebo obecnímu úřadu. Ze zákona máte ohlašovací povinnost.
Jak je tomu u vás s adopcí psů?
Zájemce o adopci musí přijet osobně a podstoupit pohovor – musíme zjistit, jaké podmínky je schopen pejskovi vytvořit. Snažíme jim zajistit prostředí, které odpovídá jejich potřebám.
Když chci sobě a některému z vašich svěřenců udělat radost procházkou, mohu k vám rovnou přijít?
Před návštěvou doporučujeme zavolat. Půjčujeme pouze pejsky, u kterých jsme nezaznamenali poruchu chování a kteří mají ukončenou karanténu – jsou očkovaní, čipovaní a zdraví.
Prý na vyžádání pořádáte i akce jak pro mateřské, tak i základní školy. Můžete být trochu konkrétnější?
V rámci propagace útulku a osvěty z oblasti ochrany zvířat jsou besedy či exkurze v „Alíkově“ vítány – podle toho, jak se s řediteli škol domluvíme. Velmi záleží na věkové kategorii členů exkurze. Téma a jeho rozsah většinou určují pedagogové podle neposednosti či posednosti dětí, i podle času, který na návštěvu útulku mají. Ve finále si pak u nás mohou dokonce opéci buřty a udělat si u útulku „ležení“.
Jak velký je o tyto akce zájem?
Nemůžeme si stěžovat. Naopak. Nejvíce nás ze škol oslovují kolem Vánoc a pak na konci a začátku školního roku. Besedovat jsem byla také v zařízeních pro seniory, klubu důchodců a skautské organizaci. Navštěvují nás i jiné zájmové skupiny a samozřejmě jednotlivci.
Předpokládám, že návštěvy dětí v útulku se stávají jejich oblíbeným „předmětem“…
Předpokládám to samé – vždyť ještě pod vlivem vzpomínek na svá školní léta si pamatuji, že bylo vždy vítáno cokoliv místo výuky. Ale abych nezlehčovala Vaši otázku: Vnímám velké „zvířátkové“ nadšení u menších dětí, to je radost. Další věkové kategorie nejsou tak spontánní a debata bývá odbornější a více poučná. Menší děti nám pak nosí výkresy s hafíky či jinými zvířátky, psí dobroty, deky, zkrátka to, co jim mamky přibalí pro naše psí klienty na přilepšenou do batůžku. Větší zájem je o exkurze přímo v útulku, besedy jsou v menšině.
Pozorujete při těchto návštěvách u dětí nějaký zájem o empatii směrem ke zvířátkům?
Určitě. Když se podíváte na naše logo, vidíte malou holčičku a malého kluka, jak se snaží manipulovat s velkým, pozitivně laděným psem – trvám na tom, že zvířátka a děti patří k sobě. Děti jsou vůči zvířátkům velmi vnímavé a vzájemné soužití pod dohledem zodpovědného „dvounožce“ je obohacující.
Kromě finančních příspěvků však potřebujete v útulku i jiné věci – jaké například?
Jsme vděční za granule, konzervy, pamlsky, deky typu Larisa, dezinfekční prostředky, za finanční příspěvek pro nákup mikročipů, které získáváme v rámci programu Národního registru majitelů zvířat PES 2011 sponzorskou cestou. Vždy dokládáme, jak jsme s případnými finančními dary naložili.
Prý je příznivcem Vašeho útulku i oblíbený moderátor Leoš Mareš…
Ano, navštívil nás s manželkou a svými dětmi o Vánocích. V té době jsme léčili po ošklivém zranění fenku Sábu. Léčba se nezdařila, hrozila celková sepse a tlapka se jí musela amputovat. No…. a od Marešů dostala k Vánocům 10 000 Kč na doléčení. Paní Monika nás však i nadále obdarovává velkým množstvím kvalitního krmení a chovatelskými potřebami. A ještě se musím pochlubit, že můj nejoblíbenější básník Jiří Žáček složil přímo našemu útulku básničku:
Haf a haf a hafani
mají srdce na dlani.
A to platí v Alíkově
v Kolíně i v Kadani.
A co Vám štěká doma?
Osmiletý Lojzík, kříženec francouzského buldočka, kterého jsme si přinesli z našeho útulku. Narodil se fence Růže, která byla ve vysokém stupni březosti vyhozena u místního obchodného centra. Během týdne se nám za péči odvděčila šesti „Lojzíky“. Ten náš je jedno velké „překvapení“ – takový bonus, je boží: spojilo se v něm totiž nebe s peklem, anděl s rohy…
Co by pejsci na závěr zaštěkali?
Že děkují všem hodným lidem, kteří nám pomáhají a že jsou jim za vše velice vděčni. Haf! : –)
A Vy snad máte také nějaká přání…
Za naše psí chovance prosíme, aby si každý, kdo si chce pořídit pejska, řádně promyslel své možnosti a byl při výběru psího kamaráda rozvážný a zodpovědný. Toto rozhodnutí ovlivní na mnoho let nejen jeho život, ale hlavně život pejska, který nemá možnost volby. A také bych se přimlouvala za to, aby lidé měli větší soucit se psy – staroušky, které už nikdo nechce. Přejeme všem pejskům a jejich pánům, aby spolu žili ve zdraví a radosti!
Autor: Eva Rokytová
Na snímku Alice Vlková s fenkou Arnou