O tom, že v Uzbekistánu jsou nádherné památky, památkové rezervace Unesco Samarkand, Buchara, Xiva a národní úžasná gastronomie nikdo asi nepochybuje. Ale víno?
Ano, to vše je Uzbekistán. K mé cestě po Uzbekistánu (poznávací zájezd od https://www.vivatravel.cz/ s českým průvodcem – díky Luboši!) mě vedla dlouhodobá touha podívat se především do Samarkandu, který mám od mládí spojený s tajemnem chrámů – mešit, medres a hrobek. Ovšem využil jsem této cesty také na to, abych se seznámil s gastronomií a vínem zde vyráběným.
Národní ovoce je granátové jablko a národní jídlo plov. Návštěva v době sezóny kopru a koriandru s rajčaty znamenala velké množství těchto ingrediencí ve všude přítomných salátech. Plov připravují s rozinkami nebo bez nich, s cizrnou nebo bez, se skopovým nebo hovězím masem – záleží na tom, v jakém jste městě, ovšem všude vás ujistí, že právě ten jejich plov je ten nejlepší. A místní „chleba“ je velmi chutný.
Několik fotografií ze Samarkandu dokládá, že náměstí Registan s komplexem impozantních budov zdobených majolikou a azurovými mozaikami je určitě nejhezčí klenot celé střední Asie. Ovšem ani architektura hrobek nebo vnitřní výzdoba budov rozhodně nezaostávají.
My jsme mimo tyto architektonické skvosty navštívili také místní vinařství Bogizagan a měli ochutnávku místních vín a koňaků. Zdejší vinařský region jsou primárně červená vína odrůd Merlot nebo Cabernet Sauvignon, případně zdejší odrůdy jako Rkatsiteli. Z bílých vín tohoto vinařství stojí za zmínku Chardonay.
Všechna tato vína jsem ochutnal a Merlot patří k tomu nejlepšímu. Nejedná se o prémiová francouzská Burgundská vína, ale při srovnání s Chilským nebo Argentinským Merlotem vychází vítězně.
Další zastávkou byla Buchara a Chiva (Xiva, Khiva – jak se také někdy píše). Opět nádherné památky a architektura se specificky zelenými kopulemi. Víno stále především z vinařství Bogizagan :-).
Poslední zastávkou na cestě Uzbekistánem byla Fergana. Tento hodně islámsky orientovaný region mě velmi příjemně překvapil. Zdejší bílé víno, Pinot Gris, bylo naprosto úchvatné a to jak vůní, tak barvou a chutí. Velmi mi připomínalo Pinot Gris Grand Crue z Alsaska.
Po celou cestu jsme se setkávali jen s velmi příjemnými lidmi a ochotou i když samozřejmě na trhu je nutné smlouvat, ale spíš než se snažit usmlouvat co nejnižší cenu jde o to si popovídat. Většina starších místních mluví stále dobře rusky, s mladou generací a samozřejmě s prodejci, není problém se domluvit anglicky.
Autor: Vladimír Müller