Správně vybavená lékárnička je nezbytná, ať už trávíte léto u českého rybníka, nebo u moře. I při maximální opatrnosti může dojít k různým letním poraněním, která nemusí být závažná, ale není radno je bagatelizovat. Lékárníci přinášejí praktické rady, jak správně ošetřit ránu tak, aby se z „obyčejné“ akutní rány nestala rána chronická, která omezuje život pacienta i jeho rodiny. Pravidlem číslo jedna při ošetření jakéhokoliv poranění je jeho správná dezinfekce a odstranění případných nečistot z rány.
První pomoc sbalená na cesty
Univerzální recept na obsah cestovní lékárničky neexistuje. Jinak bude „první pomoc sbalená na cesty“ vypadat, pokud pojedeme s dětmi na týden na chalupu v ČR, jinak pokud se chystáme na expedici v tropické oblasti mimo civilizaci a jinak, pokud máme v plánu cyklistickou dovolenou ve stylu Tour de France.
„Pokud si nejste jisti, čím se na konkrétní cestu vybavit, je vhodné se informovat v lékárně. Lékárníci pacientům doporučí nejen ideální obsah lékárničky, ale poskytnou i radu, jak případná poranění správně ošetřit,“ vysvětluje Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., prezident České lékárnické komory (ČLnK) a dále doplňuje: „Opravdovým základem lékárničky, která se vejde i do sebemenšího batohu na jednodenní výlet, je lék na bolest a teplotu, vhodná dezinfekce, krytí ve formě náplastí a obvazu, pinzeta a ideálně také nůžky. Pokud se chystáme na delší dovolenou, měli bychom si přibalit samozřejmě i dostatečné množství pravidelně užívaných léčiv a pohotovostní léky na nachlazení či zažívací potíže.“ Další součásti cestovní lékárničky už volíme podle toho, kdo na dovolenou jede, kam se jede, na jak dlouho a za jakým účelem.
Správné ošetření každé rány začíná dezinfekcí
„Pokud na neošetřenou, neomytou, nevydezinfikovanou ránu použijete obyčejnou náplast, je to horší, než když ránu omyjete a vydezinfikujete a necháte bez krytí. Na neošetřené pokožce se pod náplastí může dařit patogenním bakteriím, které způsobí infekci. Kombinace omytí, vydezinfikování a zalepení je samozřejmě ideální – především v první fázi poranění, než se pokožka zacelí a na povrchu rány se vytvoří ochranný val z imunitních buněk našeho těla. Výborným pomocníkem při ošetření je také hojivý gel,“ vysvětluje Mgr. Michaela Bažantová, lékárnice a tisková mluvčí ČLnK. K dezinfekci se používají antiseptika dostupná ve spreji, roztoku či masti. Obvazový materiál ránu ochrání před možnou infekcí a zajistí ideální prostředí pro proces hojení. Mezi nejdůležitější typy obvazového materiálu patří kompresy, mastný tyl,amorfní gely k vlhkému krytí, atd.
Polštářková náplast slaví 100 let. Za své objevení vděčí i lékárníkovi
Před 100 lety se začala vyrábět náplast s polštářkem. Na jejím vývoji se podílel i lékárník Oskar Troplowitz, který na začátku 20. století vyvinul první lékařskou náplast zvanou Leukoplast. Od ní už byl jen krůček k zásadnímu objevu náplasti s polštářkem, který zjednodušil ošetření mnoha poranění. V lékárně si dnes však můžete vybrat z mnoha variant náplastí, které poskytují zcela nové možnosti ošetření a některé i úlevu od bolesti. Existují například náplasti s polštářkem napuštěným antiseptickou složkou, která ránu dezinfikuje a chrání proti mikroorganismům. Na puchýře je vhodné použít náplast hydrokoloidní. Drobné povrchové popáleniny je možno ošetřit lipidokoloidními náplastmi na popáleniny. Náplasťové stehy, které se nazývají stripy, slouží pro snadné uzavření tržných ran, které ještě není nutné ošetřit chirurgickým šitím. Na špatně se hojící rány jsou určena sterilní krytí napuštěná různými účinnými látkami, která mají antibakteriální účinek a napomáhají hojení.
Chronické rány vyžadují často lékařský dohled a trpělivost
Z některých akutních ran se mohou stát rány chronické, jejichž léčba patří do rukou zdravotníků. „Lékárník může pacientovi při podezření na zhoršení stavu rány doporučit návštěvu lékaře. Ten často ošetření chronické rány kombinuje s vhodnou farmakoterapií, včetně antibiotik. Léčba chronické rány bývá zdlouhavý proces, při kterém je trpělivé dodržování léčebných postupů základem úspěchu,“ říká viceprezident ČLnK PharmDr. Martin Kopecký, Ph.D.
Foto: archiv ČLnK