Tak zase po roce v Istanbulu. Tentokrát v hotelu, kde je krásný výhled jak na Modrou mešitu, tak na mešitu Hagia Sophia (nebo Aya Sofia jak se píše turecky anglický název). Pohled z okna po ránu ale i večer na nasvícené mešity a půlku města nás nakonec přinutil, že jsme vůbec nezatahovali na noc závěsy, protože usínání či probouzení se s tímto pohledem je prostě zážitek.
Zážitek je samozřejmě celé město. Protože jsem ho navštívil již po několikáté, první kroky nevedly po těch nejvíc turisticky lákavých objektech jako je Topkapi, cisterna nebo některá z mešit, ale rovnou do přístavu a pak přes most na Galatu, novou část Istanbulu Galataport a vlastně celé nábřeží.
Nakonec jsem se ovšem návštěvě vyhlášených mešit nevyhnul a v podvečer, kdy je vnitřek krásně osvětlen, jsem tam vyrazil, abych nejen zachytil krásu vnitřních prostor obou hlavních mešit, ale také prostě jen tak relaxoval a i chvíli meditoval mezi ostatními – ať už modlícími se nebo jako já jen těšícím se z klidu a krásy.
Klasikou je cesta na lodi po Bosporu (Bosphorus). Můžete se na ni vydat jako na okružní cestu s místní agenturou, která vás ráda dovede k lodi a vybere od vás kolem 50 Euro za 3 hodinovou plavbu. Nebo můžete udělat to co my – koupit si v přepočtu za 1 Euro lístek na klasickou linku až na poslední zastávku před vjezdem do Černého moře, na konci vystoupit a vzápětí opět nastoupit zase za 1 Euro. Jen potřebujete mít nabitou kartu na hromadnou dopravu pro Istanbul (doporučuji, protože cestování metrem, tramvají a lodí je poměrně jednoduché a rychlé – autobusy nevím, ty jsem nezkoušel). A pak můžete jet na lodi 2 hodiny přes celý Bospor a 2 hodiny nazpět jako my.
Několikadenní výlet do Istanbulu by nebyl úplně celý, kdyby v něm chyběla návštěva nějaké bazaru – ať už velkého – Grand Bazaar, nebo některého z menších – Aresta, Spice Bazaar nebo jiného. A samozřejmě toulání se uličkami s množstvím obchodů, obchůdků, restaurací, rychlých občerstvení a dalších lákadel jak pro místní tak pro turisty.
Tak na závěr snad ještě jednu fotku paláce a někdy zase na shledanou.
Autor: Vladimír Müller